Co říkají o knihách AHA rodičovství rodiče i odborníci
Recenze knih od rodičů a odborníků
Recenze rodičů
Doporučuji. Pro mě "aha moment" asi na každé stránce. Proč mi tu knížku nikdo nedal u porodu?? Díky za to, že tady ta knížka vznikla
Jako nahá v trní, asi tak jsem si připadala při čtení knihy Aha rodičovství. Máme tři malé děti a dohadování mezi nimi je u nás na denním pořádku. Fyzické tresty u nás doma nepoužíváme, ovšem občasný zvýšený hlas nás rodičů a pořádné houknutí ano. A teď najednou konec! Staré koleje naší výchovy jsou rozmetané. Tváří v tvář všemu, co se v knize Aha rodičovství píše, už před námi neobstojí. Naštěstí nás tato knížka ve zmaru a beznaději nenechá a nabízí novou cestu. Praktické kroky, které se dají použít ihned. Každý ten krok si pořádně prošlápnete, chvílemi bloudíte a pochybujete, ale když to nevzdáte, vztahy s dětmi i mezi nimi se výrazně zlepší. Příklad za všechny: odchod do školy a školky. Kdysi stres a často křik. Dnes vstáváme o 10 minut dřív a každé z dětí pomazlíme. Děti se nejen lépe naladí na nový den, ale hlavně jsou, po těch párminutách mazlení, mnohem ochotnější spolupracovat. Hádek ubylo a vypravování stíháme rychleji a v dobré náladě. Nevěříte? Zkuste to! A hlavně si přečtěte knihu Aha rodičovství. Takových dobrých účinných rad je tam mnohem víc.
Přestala jsem křičet na svoje děti a být na ně někdy hrubá. Konečně jsem pochopila, co opravdu znamená termín "bezpodmíněná láska." Štěstí a radost u nás doma vystřídalo stres a obavy "Ježiš, co zas bude!" Užívám si čas, kdy jsem s našimi dětmi a vím, že není nic důležitějšího, nikdy! Došlo mi spoustu věcí o mě, o mých rodičích, o mém muži... a jsem šťastná a láskyplná maminka! I když se někdy vytočím, tak vím, že je to jen emoce, která zase odejde.. A za to všechno bych Vám moc ráda poděkovala. Děkuji, že jste do ČR přinesla úžasnou knížku dr. Laury Markham. Četla jsem mnoho knížek "o dětech", vystudovala jsem pedagogiku, navštívila spoustu seminářů na téma "děti", vyzkoušela jsem i různé alternativní metody, ale většinou to vedlo jen k mé frustraci, že nejsem schopna danou metodu dodržet a že jsem zase "vybuchla". Děkuji, že jsem i díky Vám pochopila, jak to s našimi dětmi a hlavně se mnou je."
Po přečtení článku dr. Laury jsem si říkala ok, to vypadá zajímavě uvidíme... Hned po prvním vzteklém výstupu metoda zabrala a vše trvalo max. minutu. Nyní když jdeme ven tak je to stejná písnička. Né já ven nepůjdu a řev...Tak si ho vezmu do náruče a říkám mu, já to chápu Tedíčku, že jsi naštvaný, že se zlobíš, že by jsi si raději hrál, ale bohužel, ven jít opravdu musíme...Brečí zlostí, zopakuji ještě jednou, že to opravdu chápu, ale že se nedá nic dělat, že ven jít musíme...po druhém zopakování už je zlostné plakání pryč a nastupuje plakání z lítosti a smutku...a když mu řeknu, že to chápu že je smutný, ale že jinak to nejde tak je to najednou pryč a on začíná spolupracovat jak v oblékání tak v obouvání a ven z bytu již vycházíme v pohodě a on už povídá co bude venku atd. To samé při koupání, převlékání a jiných požadavcích, které jsou nutné v běžném denním režimu dělat. Ještě se nestalo, že by to nezabralo, pokud jsem s ním opravdu přítomná v inkriminované chvíli a projevuji mu upřímný soucit s jeho zlostí... Jsem nadšená a vřele mohu doporučit tuto metodu všem! Fungujeme na ní již více jak týden a nestačím se divit jak úžasně to funguje. Díky Linduško! Díky Tvé práci a zájmu se nám žije zase o poznání lehčeji :)))"
Mám pocit, že "AHA RODIČOVSTVÍ" se mi do rukou dostala vůlí osudu. Byla jsem špatná ze svého přístupu k výchově dcery a intenzivně jsem přemýšlela o zlepšení našeho vztahu a hlavně, jak zase vrátit úsměv na její i mou tvář. Kniha mi ukázala příjemnější cestu rodičovstvím a nejlepší bylo, že jsem změny mohla aplikovat dříve než jsem se dostala k poslední stránce. AHA rodičovství se čte samo a stačilo pár prvních vět, abych i já hlesla své "AHA..
Miluju Vaše články, kniha má doma své čestné místo a často se k ní vracím. Díky mateřství se stávám lepším člověkem, i když je to často dřina a chyb stále sekám spousty. Takže ještě jedno velké díky za inspirující čtení.
Až s touto knížkou jsem pochopila, že pokud nezvládnu své emoce, nezvládnu ani výchovu své tehdá 3leté dcery, která pravě procházela obdobím vzdoru. Její občasné záchvaty vzteku jsem si přestala brát osobně a přestala před nimi utíkat, a místo toho, jsem se začala dívat na svět jejíma očima. Zároveň mi došlo, že za malichernosti se občas může skrývat větší problém. Není to hned a chce to trpělivost, ale ty výsledky stojí za to. Po pár měsících cítím, že máme z Diankou pevnější vztah a dokážeme se lépe dohodnout. Moc děkuji Lindě a jejímu týmu za překlad knížky do českého jazyka a vytvoření webové stránky se spoustou zajímavých článků.
Jsem mámou teprve půl roku a to nejkrásnější co můžu se svou dcerou zažít je její smích. Každý den není ovšem růžový. Knížka Aha rodičovství mi ukázala, jak se naučit zvládat sama sebe, abych mohla být dobrým příkladem pro dceru. Není to jen kniha o vedení dětí, ale i o tom být lepším člověkem. Knížka je o empatii, která je důležitá nejen ve vztahu k dítěti, ale i ke svému okolí. Všichni empatii potřebujeme, všichni ji chceme a děti obzvlášť. Knížku doporučuji každému rodiči, le i babičkám a dědečkům, všem kdo jsou ochotni věřit, že láskyplným vedením se naučíme mít lepší svět, a i když je to otřepaná fráze, tak děti jsou opravdu naší budoucností...“
Už jsem pár knih a rad skrz rodičovství četla, ALE ...kniha AHA rodičovstvi je první knížka, která řeší opravdu PŘÍČINY, proč se jaká reakce a emoce děje a dává příklady, jak se "běžně" reší situace, co to v ditěti vyvolává a zanechává a stejně tak návodné příklady, jak danou situaci řešit pomocí Aha principu. Knížka mi hodně otevřela oči a díky ní jsem pochopila i plno svých emočních pochodů. Upřímně jen musím přiznat, že nejtěžší je vše uvést do praxe, protože mě stále ovládají staré zajeté programy, ale věřím, že vše se postupně díky tréninku zadaří. Jen musí člověk začít v první řadě u sebe a to asi žádná jiná kniha skrz rodičovství neříká!!! Není to žádná volná výchova, ale návod, jak empaticky a s pochopením dítětistanovit hranice!!! Děkuji Lindě, že knížku přivedla do Čech a doufám, ze víc a víc rodičů bude tento princip výchovy používat a budou vyrůstat silní a emočně nezranění jedinci❤️❤️❤️.
AHA rodičovství je láskyplná kniha, která mi otevřela nový pohled na podstatu mého bytí...... Kéž by všichni "rodičové" chtěli být láskyplnými a napojenými bytostmi. Snad bychom se potom vymanili z toho začarovaného kruhu strachu, násilí a nepochopení.
K textu této knihy jsem se dostal víceméně náhodou hlavně díky mé manželce. Ačkoliv už nejsem primární cílovou skupinou pro tuto knihu, jsem moc rád, že jsem si jí přečetl. Můj první pocit po přečtení byl smutek. Nikoliv však z obsahu, ale z toho, že se mi dostala do ruky až nyní. Mám dvě dospělé dcery a i když jsem dělal to nejlepší co jsem uměl, je mi teď jasné, že to šlo mnohem lépe. Mnohem lépe pro mně i pro mé dcery. No je to tak. Když je žák připraven, učitel se vždy objeví a já jsem evidentně připraven nebyl. O to jsem však radši, že dnešní rodiče tuto šanci už mají. A co na knížce oceňuji nejvíc? Že si na nic nehraje. Rady doktorky Markhamové jsou jednoduché, přesto revoluční a nejsou nijak dogmatické. Tak jestli máme malé děti, tak tuhle knížku vám opravdu vřele doporučuji.
Kniha Aha Rodičovství ve mně utvrdila dojem toho, že křičet na své děti bych rozhodně neměla. Tedy při nejmenším ne tak často, jak se tomu u nás v rodině děje posledního půl roku. Knihu jsem objevila na výstavě Rosteme pro život. Už jen sám název výstavy napovídá, že bychom se měli chovat tak, jak chceme, aby se k nám chovali druzí. V tomto případě jsou těmi druhými moje děti. Holky miluju, ale sebe asi tolik ne, když nedokáži ukočírovat své bujaré výjevy zlosti. Kniha Aha Rodičovství mě malinkými krůčky učí, jak na to, abych křik vyměnila díky vlastnímu sebepoznání za to, co je mnohem účinnější. Vždy stačí přečíst jen pár stran a cítím se v tu chvíli být lepším rodičem a těším se na nový den, kdy ovšem ne vždy vydržím a nekřičím. Pracuji na sobě. A jak víte ve dvou se to lépe táhne. V mém případě to se mnou táhne vaše kniha. Velké díky. www.kurzypavlina.cz
S knížkou Aha! Rodičovství jsem se setkala na rodičovském festivalu v Brně na jaře 2016 a nevěnovala jsem jí příliš pozornosti. Každý rodič, který se o výchovu svých dětí zajímá, ví, že na trhu je velké množství literatury, která vám pomůže zaručeně uspat novorozence, netrestat vzdorovité batole, nebo rozvíjet líného předškoláka. Nicméně ohlas, který knížka vzbudila u některých maminek, mě donutil si ji zapůjčit a věnovat několik minut jejímu prolistování. V celku jednoduše napsaný text příjemně přehledný mě jen tak "nepustil". V čase volna, kdy synek spal, jsem četla a četla. Knížka je jednoduše skvělá! Je smysluplná, i když její podstata netkví v pohádkových příbězích. Je čtivá, ale text není plytký. Je mile inspirativní, ale názory nevnucuje. Jednoznačně skvělé čtivo pro širokou veřejnost rodičů, kterým výchova jejich dětí není lhostejná. Knížka probouzí Rodiče!
Kniha AHA rodičovství mi pomocí praktických tipů a návrhů pomohla více se sblížit s mými dětmi a lépe jim porozumět. Ukázala mi způsob, jak mohu jejich chování ovlivnit bez velkého křiku, vyhrožování a trestů. Přijde mi to přirozené a správné, protože chci vychovávat své děti tak, aby se dokázaly orientovat v dnešním světě jako samostatně myslící a emocionálně zdraví dospělí.
Kniha Laury Markham je pro mě jakousi biblí rodičovství. Ač jsem již přečetla hodně literatury o moderní a alternativní výchově děti, Laura uvádí nové informace, tipy a dokládá to výzkumy. Kniha je čtivá a obsahuje spoustu konkrétních rad a tipů pro každý dětský věk, které opravdu fungují. Dává rodičům do rukou účinné nástroje jak s dětmi vše řešit v klidu a po dobrém. Dle Lauřiny knihy jsem si uvědomila, že skutečné intenzivní napojení na dítě je tou nejúčinnější metodou vzájemné spolupráce.V poslední době mi přišlo, že děti (syn 9 let ve 4. třídě a dcera 6 let - předškolák) moc nespolupracují a já jen rozdávám úkoly a vyžaduji jejich plnění, které často nepřicházelo. Vedlo to ke konfliktům a necítila jsem se dobře. Dle doporučení Laury jsem vyzkoušela s dětmi polštářové války, společné skákání v trampolíně, hru na honěnou, hraní karet a lochtání na velké matraci. Společně jsme blbi, smáli se a děti pak mnohem lépe spolupracovaly a plnily své povinnosti. Jak prosté :).
Recenze odborníků
Kniha si mne od prvních řádek okamžitě získala, jak svým obsahem, tak i velmi čtivou, přehlednou a srozumitelnou formou. Knihu doporučuji studovat, nikoli pouze číst, je v ní neuvěřitelně mnoho dobrého, pravdivého a praktického. Dr. Laura Markhamová, autorka knihy, prostě a jednoduše velmi dobře ví, o čem a proč v knize píše. Kupte a studujte knihu AHA rodičovství, stojí za to!
Zacala som citat knihu Aha rodicovstvi. Nemozem sa od nej odthrnut. Pravda v kazdej vete, az do spiku kosti. Dakujem! Dakujem! Dakujem! Chcem byt dobrou mamou svojim detom, a verim, ze vdaka tejto knihe najdem mnohe odpovede a svoje vnutorne detske zranenia bude pre mna mozne konecne vyliecit. Budem odporucat vsetkym, rodicom aj buducim rodicom. Este raz vdaka.
V současnosti je náš trh přeplněn knihami o výchově a rodičovství. Kniha Aha mezi nimi vyniká kvalitou. Nabízí možnosti rodičovské podpory a myslí přitom také na prožitky rodičů, kteří chtějí přistupovat k dětem jinak, než to dělali jejich rodiče. Klade na rodiče vyšší nároky, nabízené postupy za to slibují velkou efektivitu. Autorka si je vědoma toho, že i rodiče se často musí změnit, pokud chtějí, aby se měnilo chování jejich dětí. A nabízí jim v tom pomocnou ruku. Knihu mohu rodičům doporučit. Osobně bych ke knize připojila ještě dvě kapitoly: 1. Kapitolu o psychohygieně rodičů, tj. o způsobech, jak rodiče mají sami o sebe pečovat, aby se při výchově potomků brzy psychicky i fyzicky nevyčerpali a emočně nevyhořeli. 2. Kapitolu o vztazích v rodině, širší rodině a společnosti, které mají na výchovu dětí nezanedbatelný vliv.
Moje více jak 40ti letá praxe v oblasti vzdělávání a práce s dětmi a rodiči mne dovedla k poznání, jak málo se náš systém zabývá právě oblasti, která je tak nesmírně důležitá pro jedince i společnost - výchově k rodičovství. Potkávám se velmi často s negativními názory na dnešní rodiče, děti i celý výchovně vzdělávací systém. Návodů jak to zlepšit již tolik není. Proto mne velmi potěšila a mile překvapila publikace Dr. Laury Markhamové AHA! Rodičovství. Jsem velmi vděčná za překlad a tím pádem možnost, dostat tuto knihu k rodičům v naši vlasti. Napojení dítěte na vytváření hlubokého vztahu, seberegulace, podpora místo kritiky a odsuzování ...témata, která především rodičům ukazují vlastní omezení a nezdravé programy, získané ve vlastním dětství od rodičů, institucí, blízkých. Mluvení o emocích a jejích prožívání je velmi důležité pro vytváření zdravých vztahů...naše generace byla vychovávaná právě opačně - emoce potlačovat. Dnešní rodiče neměli šanci získat kompetence k rodičovství - vzor z rodin je spíše kontraproduktivní. Setkáváme se tím pádem s druhým extrémem - volná výchova bez pravidel a hranic. Děti pro svůj zdraví vývoj pravidla i hranice potřebují aby se mohly cítit bezpečně. O tom všem je možné dovědět se přijatelným a srozumitelným způsobem právě v této publikaci. Děkuji překladatelkám a spolupracujícímu týmu za přípravu a vydání této knihy.
Rodičovství se nestuduje na žádné vysoké škole, nezískává se na něj osvědčení ani průkaz rodičovské způsobilosti, neskládají se žádné zkoušky. Do role rodičů se dostáváme s narozením prvního dítěte. Při výchově čerpáme z vlastní zkušenosti, z rodinného prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Býváme přesvědčeni, že "výchovné chyby", které na nás rodiče "páchali" v žádném případě nebudeme při výchově našich potomků opakovat. Do svých dětí mnohdy projektujeme vysněné ideály, vidíme v nich dokonalé bytosti. Pokud jsou v klidu a plní naše očekávání, jsme na ně hrdi a chlubíme se jejich pokroky. Tváří v tvář breku, vzteku, vzdoru, který se dříve či později v různé míře může objevit (navzdory veškeré naší snaze a vynaloženému úsilí) nás děti dokáží zaskočit svými emocemi či svou svéhlavostí a neústupností. Rady kamarádek, odkazy na internetu i doporučení odborných časopisů selhávají. Knihkupecké pulty nabízejí řadu publikací vztahujících se k výchově s osvědčenými návody a postupy. Nedokážeme se z nich poučit nebo dnešní rodiče nečtou? Kniha "Aha rodičovství" moje pochybnosti o ne-čtenářství rodičovské veřejnosti vyvrací. Ohlasy na 1. vydání byly velké. Kniha byla krátce po svém uvedení na trh rychle rozebrána a webové stránky se těší velké návštěvnosti. Čím si získala publikace zájem? Konkrétní praktické návody nabízejí rodičům, prarodičům i vychovatelům jasné a srozumitelné pokyny pro různé výchovné situace (jako například: jak řešit běžné dětské spory, co dělat, když dítě pláče, nevěří si, vymýšlí si, ...). Kniha dává především postupný podrobný popis, jak vytvářet bezpečný, zdravý, akceptující vztah s dítětem. Učí rodiče krok za krokem efektivní komunikaci, řešení konfliktů, porozumění potřebám i vnímání dítěte, nastavování hranic a jejich dodržování (bez nichž se žádná výchova neobejde). Mezi další klady knihy patří vědomá práce s emocemi, jak dětí, tak i nás dospělých. To vše vede k zodpovědnému chování dítěte doma i na veřejnosti. Ve svých důsledcích pomáhá k vytváření radostné, zdravě sebevědomé, emočně vyrovnané dětské osobnosti. Informace a návody vycházejí ze současných vědeckých poznatků, z výzkumů mozku a z odborné praxe zkušené psycholožky ověřené následnou výchovou v nesčetných rodinách. Rodičům, kteří se zajímají o výchovu pokládám otázku: "Co je pro vás ve výchově dětí nejdůležitější, aby vás děti poslouchaly nebo abyste s nimi měli dobrý vztah?" Chvilka ticha, přemýšlení. Rodiče se často shodují, že obojí je ve výchově potřeba, za prvé poslechnout a pak vztah. A nemůže to být naopak? Myslíte si, že se dá vychovávat bez vyhrožování, zastrašování, tělesných trestů, mentorování? Nevěříte nebo váháte s odpovědí? Pak knížka AHA rodičovství je určena právě pro vás. V knize naleznete konkrétní praktická doporučení včetně mnoha příkladů.
Recenze speciální pedagožky Mgr. J. Budíkové
Ležím na pláži přímořského letoviska, kolem mě dovádějí děti různého věku. Naskýtá se mi nádherný pohled na odkryté moře i na mnoho rodin s dětmi v blízkém okolí. Prázdninový oddechový čas nabízí prostor pro nevýkonnostní situace, oddech, pohodu. Poklidnou atmosféru chvílemi rozčeří dětský pláč, místy hodně zoufalý. "Profesní postižení" nedá. Oči se bezděky odlepí od knížky a před mými zraky se odvíjí řada dětských příběhů.
Uši slyší "nedělej cavyky, okamžitě přestaň, neřvi, plavej, jak ti ukazuji, vody se nemusíš bát, poseroutko, jestli nepřestaneš brečet, nařežu ti, nestříkej mi do očí, nauč se pořádně plavat, dej k sobě ruce, takhle ne, takhle jo, zase plácáš rukama, ty, ...!"
Hlavou mi běží řada otázek.
Jakou informaci dítě dostává?
Má radost?
Naučí se nebát vody, plavat?
Cítí podporu, pochopení, bezpečí, přijetí, posílí svůj vztah k rodiči?
Lze to změnit?
Můžeme vytvořit akceptující vztah s dítětem bez křiku?
Dá se při výchově překonat v Čechách tak silně zakořeněné úsloví "Škoda rány, co padne vedle?"
Rodičovství se nestuduje na žádné vysoké škole, nezískává se na něj osvědčení ani průkaz rodičovské způsobilosti, neskládají se žádné zkoušky.
Do role rodičů se dostáváme s narozením prvního dítěte. Při výchově čerpáme z vlastní zkušenosti, z rodinného prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Býváme přesvědčeni, že "výchovné chyby", které na nás rodiče "páchali" v žádném případě nebudeme při výchově našich potomků opakovat. Do svých dětí mnohdy projektujeme vysněné ideály, vidíme v nich dokonalé bytosti. Pokud jsou v klidu a plní naše očekávání, jsme na ně hrdi a chlubíme se jejich pokroky. Tváří v tvář breku, vzteku, vzdoru, který se dříve či později v různé míře může objevit (navzdory veškeré naší snaze a vynaloženému úsilí) nás děti dokáží zaskočit svými emocemi či svou svéhlavostí a neústupností.
Rady kamarádek, odkazy na internetu i doporučení odborných časopisů selhávají. Knihkupecké pulty nabízejí řadu publikací vztahujících se k výchově s osvědčenými návody a postupy.
Nedokážeme se z nich poučit nebo dnešní rodiče nečtou?
Kniha "Aha rodičovství" moje pochybnosti o ne-čtenářství rodičovské veřejnosti vyvrací. Ohlasy na 1. vydání byly velké. Kniha byla krátce po svém uvedení na trh rychle rozebrána a webové stránky www.aharodicovstvi.cz se těší velké návštěvnosti.
Čím si získala publikace zájem?
Konkrétní praktické návody nabízejí rodičům, prarodičům i vychovatelům jasné a srozumitelné pokyny pro různé výchovné situace (jako například: jak řešit běžné dětské spory, co dělat, když dítě pláče, nevěří si, vymýšlí si, ...). Kniha dává především postupný podrobný popis, jak vytvářet bezpečný, zdravý, akceptující vztah s dítětem. Učí rodiče krok za krokem efektivní komunikaci, řešení konfliktů, porozumění potřebám i vnímání dítěte, nastavování hranic a jejich dodržování (bez nichž se žádná výchova neobejde). Mezi další klady knihy patří vědomá práce s emocemi, jak dětí, tak i nás dospělých. To vše vede k zodpovědnému chování dítěte doma i na veřejnosti. Ve svých důsledcích pomáhá k vytváření radostné, zdravě sebevědomé, emočně vyrovnané dětské osobnosti. Informace a návody vycházejí ze současných vědeckých poznatků, z výzkumů mozku a z odborné praxe zkušené psycholožky ověřené následnou výchovou v nesčetných rodinách.
Rodičům, kteří se zajímají o výchovu pokládám otázku:
"Co je pro vás ve výchově dětí nejdůležitější, aby vás děti poslouchaly nebo abyste s nimi měli dobrý vztah?"
Chvilka ticha, přemýšlení. Rodiče se často shodují, že obojí je ve výchově potřeba, za prvé poslechnout a pak vztah.
A nemůže to být naopak?
Myslíte si, že se dá vychovávat bez vyhrožování, zastrašování, tělesných trestů, mentorování?
Nevěříte nebo váháte s odpovědí?
Pak knížka AHA rodičovství je určena právě pro vás.
V knize naleznete konkrétní praktická doporučení včetně mnoha příkladů.
Mgr. Jaroslava Budíková, srpen 2017, speciální pedagožka, výchovná poradkyně, lektorka, autorka knih o předškolní výchově, terapeutka
Recenze terapeutky PhDr. Evy Labusové
Je na čase více připomínat západním rodičům, že soužití se dětmi je především příležitostí, jak vývojově posunout také sebe samé.
Každá doba má svůj zeitgeist, onoho svého typického ducha, který udává nezaměnitelnou atmosféru pro nejrůznější hledání, styly a trendy konkrétního historického údobí. Tento duch se bezesporu projevuje i v přístupech k výchově a k péči o děti.
Počátek 21. století se v západní společnosti vyznačuje četnými změnami pohledů a zároveň dosti urputným soubojem mezi starým a novým. Staré zahrnuje, stručně vyjádřeno, zacházení s dětmi a získávání jejich pozornosti a poslušnosti prostřednictvím silové nadvlády dospělých. Kýžený výsledek výchovy donedávna směřoval k tomu, aby potomci jednou byli dostatečně společensky přizpůsobiví a odpovědní a aby akceptovali běžné životní úkoly a výzvy, které byly mimochodem až asi do třetí čtvrtiny minulého století vcelku přehledné. Průměrný tehdejší životopis měl své očekávatelné kýžené mezníky: dětství, školní léta, hledání trvalého vztahu a zakotvení v něm, založení rodiny, profesní realizaci, odchod do důchodu, stárnutí a nakonec i odchod z tohoto světa... Jen málo lidí si dovolilo mít ambice a upnout se k vyšším cílům, jak je výstižně pojímá známá Maslowova pyramida potřeb. Většina setrvala na nižších příčkách a měla plné ruce práce se zajištěním toho základního k přežití.
Odpovědi na otázky, kdo jsme a kam směřujeme, nikdo příliš nezpochybňoval, a tak tomu bylo i s výchovou dětí a péčí o ně. Platilo, že dospělí rozhodují a děti se podřizují a poslouchají. Tečka. O tom, že by mohlo jít o důležitou vzájemnou interakci, při níž i dospělí skrze vciťování se do dětí a respektování jejich vrozených a instinktivně vyjadřovaných potřeb, mohou a mají odvést kus práce na vlastním seberozvoji, uvažoval málokdo.
Až přelom mezi 20. a 21. stoletím přinesl zásadní změny.
Dříve netušené možnosti vědy a techniky potvrdily, co citliví lidé dávno vnímali svým šestým smyslem: Postoje, zaměřené na motivování dítěte k prospívání a poslušnosti strachem, pocity viny a podmínečnou láskou rodičů nejsou posilující. Nastává doba opustit tradiční výchovná schémata, postavená na zneužívání moci dospělých nad dětmi.
Dnes, s aktuálními poznatky o vývoji dětského mozku a o skutečných potřebách raného věku, stále více rodičů usiluje o vztah s potomkem od začátku budovaný na respektu a bezvýhradném přijetí, za současného vymezování patřičných hranic (pozor, výchova bez nich je také zanedbávající).
Inspiraci pro vědomé rodičovství lze čerpat z mnoha zdrojů. Vycházejí četné knihy k tématu, pořádají se semináře, přibývá i rodičovských hnutí, která - ač mají různé názvy a někdy i různá směřování - v podstatě touží po podobném: pochopit, v čem spočívá podstata rodičovství a co je třeba dělat, aby neodkladným a vývojově daným potřebám dětí bylo učiněno zadost, a přitom neopomíjet výzvy, které péče o děti staví před dospělé.
Protože jsem v poradenské praxi i v životě často svědkem toho, že přemíra informací současné rodiče spíše znejišťuje, od přehnané důvěry ve vnější zdroje odrazuji a připomínám: méně je více. Spíše než se stresovat rozporuplností a neúměrným množstvím faktů stojí za to přejít od vědění ke konání. A skrze prožitou zkušenost prohlubovat autentické poznávání, které probouzí naši vlastní rodičovskou intuici. Ta je tím nejlepším rádcem a dosvědčuje, že rodičovství není jen věcí rozumu a chladného rozhodování.
Velká část našich snah působit na dítě se totiž odehrává nevědomě. Což poznáváme třeba tehdy, když se nám v kontaktu s našimi nejmenšími stále dokola opakuje situace, kterou si nepřejeme, ale zároveň jí neumíme zabránit (emoce jsou tak zvaně silnější než my).
Typický příklad:
Dítě neutišitelně pláče nebo má záchvat vzdoru. Racionálně víme, že mu máme být zrale k dispozici, a dokonce mu i chceme dát podporu. V praxi ovšem pláč nedokážeme snést, ocitneme se mimo sebe, cítíme úzkost, paniku či silnou agresi k dítěti a posléze i k sobě samým za svou neschopnost situaci se ctí zvládnout - možná jsme i křičeli, možná měli chuť dítě uhodit? Drásáme se pochybnostmi o vlastních rodičovských kompetencích. Co si počít?
Inu, připustit, že za nezvládnutými emocemi se skrývají naše dávná zranění, naše úzkosti a strachy, s nimiž jsme se dosud nevypořádali. To, co nás tváří v tvář bezbrannému miminku či batolati, ale i většímu dítěti, nutí křičet, vztekat se nebo upadat do smutku a úzkosti, jsou vždy v první řadě naše vlastní témata!
Dokud si je nepořešíme, nebudeme pro dítě plně přítomní - ba co hůře, náš rozrušený stav dítě uvede do stresu, takže nebude schopno vnímat, co po něm vlastně chceme. Když je dítě pod podobným tlakem emocí dospělých, jeho mozková centra umožňující učení a spolupráci, se uzavřou. A naopak - tím, že zachováme klid, když dítě zlobí, napomůžeme v jeho mozku vytvářet nervové dráhy, které postupně umožní, aby se v napjatých a vypjatých situacích i ono samo postupně dokázalo uklidnit. Kdo z nás, příslušníků starší generace, něco takového od svých vychovatelů zažil? Málokdo. Nebylo cílem snažit se porozumět "záležitostem srdce". Současná doba nás k tomu ovšem vyzývá a možnost volby nových rodičovských praktik a kompetencí pro to připravuje cestu. Chceme-li po ní jít, nezbývá nám, než začít od sebe.
Když dítě pláče nebo zlobí, vždy volá SOS. Čeká od nás pomoc a vedení.
Obé dostane, jsme-li podpůrní a chápající, a namísto přikazování a násilné usměrňování nabídneme vcítění a šetrnou hranici. Ano, svou vlastní zlost nebo paniku potřebujeme překonat soucitem k té malé bytůstce, která ještě nemá vyvinutou nervovou soustavu natolik, aby sama mohla s emocemi pracovat. To se potřebuje naučit od nás tím, že jdeme příkladem. Pomáháme vytvářet dobré návyky. Uděláme si na dítě čas. Pro zvládnutí každodenních povinností přijmeme oporu přiměřené rutiny. Odpouštíme. Milujeme bez podmínek.
Mnoho a mnoho knih čtivě a přesvědčivě přináší podobné ušlechtilé teorie. Nedaří se jim ovšem už přinášet také konkrétní, srozumitelné a praktické rady, jak přesně vyvíjet ono úsilí, které nakonec vede ke změně. Na jednu v tomto ohledu výjimečnou - svěží, novátorskou a velmi obohacující i pro mne samotnou, která jsem už za dvacetiletí práce v oblasti péče o rodinu přečetla opravdu ledacos - jsem nedávno narazila.
Napsala ji americká klinická psycholožka Laura Markhamová a svou metodu pojmenovala "AHA rodičovství". Nenabízejí se tu snadné recepty ani se neslibuje rychlá cesta k úspěchu. Dr. Markhamová naopak připomíná, že pochopit, co se děje v nitru člověka a ovládnout vlastní emoce je nesmírně těžké. Je třeba nejprve vědomě (v hlavě, v mozku) přijmout rozhodnutí, že něco chceme, a poté tohle rozhodnutí poslat hlouběji (do srdce, do vlastního niterného světa), přičemž nezbývá než zapojit celou sílu svého charakteru, vytrvalosti a dobré vůle (podobně, jako když chceme ovládnout hru na náročný hudební nástroj). Rodičovství je zkrátka tou nejspolehlivější cestou k osobnímu sebepoznání a zrání: Být co nejčastěji v kontaktu sám se sebou. Vypnout autopilota. Nevstupovat za dítětem do jeho světa nekultivovaných, nezvládnutých emocí. Přivést ho postupně k sobě, do světa vědomého vnímání a zdravé emoční konfrontace.
Všichni jsme se svými dětmi zažili chvíle, kdy nás rodičovství doslova převálcovalo. Kdy naše vlastní pocity byly příliš rozvířené a emoce nezvládnuté, naše frustrace silná a naše tělo unavené. Vysátí jak houba jsme se přestali zajímat o to, co dítě potřebuje, a sami jsme jen bezhlavě a zraněně kopali kolem sebe. Následně nás trápily výčitky svědomí a pocit viny. Východisko je jediné: v obnovení napojení. Ve volbě láskyplného řešení. Když slova nejsou k ničemu, zbývá fyzický dotyk, objetí.
Děti nejvíc zlobí, když jsme my rodiče ve svých výchovných snaženích nejvíc mimo.
Přestaňme se upínat k přesvědčení, že výchova probíhá nátlakem na děti. Je velký rozdíl mezi dětmi vnitřně motivovanými, a silou donucenými. Je nanejvýš vhodné vstoupit do rodičovství pravdivou inventurou vlastních možností a zkušeností, a případné deficity ošetřit prací na sobě při upřímné snaze navázat s dítětem živé spojení a pocit sounáležitosti. Podaří-li se nám vytvořit silný vzájemný vztah a získat u dětí přirozenou autoritu, není možné, aby nám kontakt s nimi a takzvaná "výchova" nepřinášely převážně radost a pocit hlubokého smyslu. Výchova přitom zahrnuje 3 druhy interakcí: zvládání emocí, učení vhodnému chování, resp. potřebným dovednostem, a pomoc při osvojování výše zmíněného.
A tak, milí rodiče, zapomeňte na pojetí výchovy jako "drezury" a mocenského přetahování s dítětem a nabídněte raději láskyplné doprovázení, uvádění do souvislostí a hodně, opravdu hodně svého vědomého času. V prvních třech letech života vás vaše dítě opravdu potřebuje. Pokud výzev, potřeb a darů raného věkového období využijete, v budoucnosti se vám to bohaté vrátí. Je prokázáno, že aha-rodiče mají i v pubertě se svými potomky významně méně potíží než rodiče, kteří chtějí své děti převážně jen kontrolovat a řídit...
Eva Labusová
poradenství pro oblast rodičovství, výchovy a vztahů, více na www.evalabusova.cz
Pořiďte si knihu, která už mnoha rodinám změnila život