Ahoj Lindi, probrala jsem se záznamy z rodičovských klubů a už se dokážu dostat i do té druhé strany - popracovat se svými emocemi a hlavně zapátrat, co je ve mě probouzí. Díky tomu se méně vztekám, méně křičím a funguje to samozřejmě i u dětí.

Monikačlenka Klubu pro empatické rodiče

Vyspala jsem se 14 dní v kuse, což se mi předtím snad deset let nestalo. Teď je to zase skoro 14 dnů v kuse, co se necítím vyčerpaná. Připadá mi to neuvěřitelné, krásně si to vychutnávám, spím! (po dvou měsících) Dobrý den Lindo, jen jsem vám chtěla napsat, že dneska je to druhá noc, co malej prospal bez jediného probuzení, nádhera, zázrak...ještě jednou díky.

Denisaklientka po invididuálním sezení

Po minule poradne jsem vyzkoušela to, co mi Linda řekla. Ve vypjaté situaci s dětmi si vztek, stres uvědomím dřív, příjmu ho a uklidnim se, ze je to v pořádku. Neuteču od emoce a nechám ji projít. Připadá mi jako bych si stoupala do své síly. Jako by ze mě děti ten vztek a bezmoc tahaly a já si uvědomuji, že se te své síly nemusím bát. Nejsem to nezbranné dítě, vyrostla jsem v sebevědomou a sebejistou ženu. To je pro mě wow.

Veronikačlenka Klubu pro empatické rodiče

Ahoj Lindi, musím ti hluboce a srdečně poděkovat za vše, co děláš a co jsi udělala s námi. V neposlední řadě ti děkuji za mého muže. Vrátil se mi spokojený a radostný muž. Vlastně klid je teď pocit, který mě dost často naplňuje a je to hezké. Říkali jsme si doma, že by k tobě měl zajít snad každý (ale to bych ti nepřála ) a svět by byl hned lepší, zdravější. Jsi prostě úžasná Moc ti děkuji i za všechny matky, rodiče. Tvůj projekt na příští rok (Klub), na pravidelné setkávání, vedení, vytvoření společného prostoru je úžasný. Přesně tohle potřebujeme, abychom nevyhasly. Móóóc dobře jsi to vymyslela.

Monika

Mám poprvé pocit, že nemusím být zlá, že není jiné východisko. Syn je jako vyměněný, vyhledává mě a je otevřený, dokonce se změnila komunikace s exmanželem, jako by má laskavost byla klíč. Taky asi uvědomění, že jsem dobrý člověk a dělám, co můžu. Děkuji moc, jste skvělá. Cítím, že opravdu nikdy není pozdě řešit vše...

Michaela, absolventka webináře Empatická komunikace v rodině

Synovi (5 let) teď diagnostikovali ADHD a pro mě to byla fakt rána. Tenhle týden mi na první reakci nenaskakují ty staré vzorce vzteku, nevozity, bolesti a ublížení...zkrátka tam jen jsem a sleduji jeho a svoje emoce. Uznávám, že vidím, že je naštvanej, vzteklej, že mě v tuhle chvíli nesnáší, ale že já ho mám ráda atd...U sebe jsem sledovala, že jsem uměla zachovat klid venku na ulici po dlouhou dobu. A když jsem přišla domu, měla jsem z toho radost. Pustila jsem si ranní taneční naladění od Lindy a vyklepala se a vytančila. Venku jsem držela prostor pro dítě a bylo to ok, ale pak jsem si dovolila to pustit a všechno šlo ven! A co bylo nejhustší, že můj syn si sám v pokoji stavěl a nechal mě!!! to se ještě nikdy nestalo. Na poslední song přišel a tančil a blbnul se mnou a pak s otázkou: "a teď už se mi budeš věnovat?" Mě zatáhl do hry. 🙂

Markétačlenka Klubu pro empatické rodiče

Představte si, včera mi dcera poslala květiny poštou, dostala jsem je doručené s krásným pohledem: MUM, little something for you, love you lots… Neskutečné. To je dcera, o kterou se bojím nejvíce, byla první, byla jsem přísná, ona si procházela složitým obdobím, teď je šťastná daleko od nás na univerzitě, prvním rokem. A najednou vím, ze se potkáme v půli cesty, na den v Londýně, zajdeme do divadla, a bude všechno v pořádku, důvěřují tomu procesu. Děkuji mockrát za otevření mého srdce a slzních kanálků. Cítím se lehčí, musela jsem vybrečet desetiletí slz."

Monika