O MNĚ
Linda Malenovská
Mou vášní je práce s emocemi, které považuji za naše nejpřirozenější rádce.
Od roku 2012 pomáhám ženám, které (nejen) na cestě rodičovstvím ztratily sebedůvěru, mají na sebe příliš vysoké požadavky a bojují se svými emocemi, aby se znovu napojily na svou vnitřní moudrost a jistotu, obnovily víru v sebe a začaly se přijímat takové, jaké jsou.
Jsem máma Davida a Sáry, manželka báječného muže, průvodkyně světem vnitřního dítěte, akreditovaná terapeutka metody Cesta, iniciátorka a propagátorka projektu AHA rodičovství a také vášnivá latino tanečnice a milovnice španělštiny.
Sama sebou, v důvěře a přijetí
Rodičovství je pro mě ta nejdobrodružnější cesta v celém mém dosavadním životě. Největší poznání? Nejlepší mámou (a člověkem) jsem tehdy, když si dovolím být pravdivá. Taková, jaká jsem se všemi nedostatky, slabými stránkami, chybami i emocemi. Když si dovolím opustit škatulky “takhle je to správně a takhle už není.” Sama sebou.
Ukončila jsem ten vyčerpávající boj s nedokonalostí. Své vnitřní kritické a nejisté hlasy přijímám, trpělivě jim naslouchám, vítám je jako pomocníky a zvu je ke spolupráci, aby mi pomohly mít se ráda o to víc (je to nádherný paradox a skutečně to jde!). Protože proti čemu bojujeme, to jedině roste a sílí.
Opírám se s vděčností o svou znovuobjevenou sebedůvěru a sebehodnotu. Moje silné i slabé stránky dobře znám, patří ke mně, beru je na vědomí a využívám ve svůj prospěch. S úlevou kráčím po pevné “vnitřní půdě." Důvěřuji tomu, co cítím. Přestávám se srovnávat s ostatními s vědomím, že mám vlastní cestu, tempo a vlastní hodnotu.
Svoje emoce beru jako přirozenou a důležitou součást sebe sama, kterou využívám jako kompas, když hledám pro mě a moje děti nejlepší způsob řešení. Už se nebojím, že nás převálcují...Přestávám se za své projevy a potřeby stydět.
Když se moje děti s něčím potýkají nebo se dostáváme do konfliktu, podívám se, kde v té situaci “překážím” já svými vžitými představami a přesvědčeními, kde zůstaly viset bolavé vzpomínky z mé minulosti, které teď volají po tom, abych si jich všimla a dořešila je. V naprosté většině takových případů už pak není nic dalšího potřeba.
Nepotřebuji řešit moje dítě, ani jejich problémy. Situace se řeší samy skrz mě. Hledáme společná řešení, která respektují odlišnou osobnost a sebeúctu každého z nás, naše emoce a potřeby.
Tuhle mámu a ženu, ze mě udělaly moje děti. 🙂 A já jsem jim za tu zkušenost nesmírně vděčná.
Můj příběh
Rok 2003. Po několika letech cestování a pobytů v zahraničí jsem si žila svůj příjemný bezproblémový život. Potkala vysněného partnera, mého současného muže, dělala jsem personální práci v korporátu, která mě moc bavila. Spokojeně jsem plula životem s tím, že vše jde podle mých představ a plánů. Mám věci pod kontrolou a daří se mi.
Pak se nám narodil první syn. Vždycky jsem toužila mít rodinu a děti, moc jsem se na to těšila. Představovala jsem si, jak to bude krásné a harmonické. O to tvrději mě zasáhla realita. Najednou tady byl na mě někdo závislý 24 hodin denně a skoro stejný počet hodin byl stále vzhůru a plačící. Nedostatek spánku, fyzická a hlavně psychická únava udělaly svou práci.
Začala jsem se zmítat snad ve všech emocích, co existují. Cítila jsem zoufalství z toho, že to dítě ovládá můj život a vzápětí jsem se za všechny ty pocity nesnášela. Byla jsem vyčerpaná a naštvaná, že s tím nedokážu nic udělat. Nechápala jsem, proč vůbec tyhle pocity vůči vlastnímu dítěti mám? Čím víc jsem se snažila všechny ty emoce potlačit, tím větší tlak jsem na sebe vytvářela.
Cítila jsem se čím dál víc neschopná. Ptala jsem se sama sebe, proč to nedokážu zvládat jako jiné ženy? Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že to už nevydržím ani jeden další den. Neviděla jsem světlo na konci tunelu.
Byla jsem hrozně nejistá. Bála jsem se, že něco udělám špatně, že jako máma selžu. Vše bylo nové a šlo o dítě! V záplavě informací a dobrých rad jsem netušila, podle čeho se rozhodovat, co je pro mého syna to pravé. Vůbec jsem neslyšela svůj vnitřní hlas a nedůvěřovala vlastnímu úsudku.
Kdybyste mě ovšem tenkrát potkali a dali se se mnou do řeči, asi bych na vás působila jako normální máma, která je více méně v pohodě a nemá skoro žádný problém. Přiznat pravé pocity, to bylo nemyslitelné. To poslední, co jsem potřebovala, bylo zlehčování a nepochopení od okolí.
Světlo v tunelu
Po pár měsících se vše zlepšilo, přibylo radosti, ale vnitřní kritik ani nejistota neodcházely. Po jedné z dalších probdělých nocí a synově celodenním neustálém vyžadování pozornosti jsem seděla, užívala si chvíli klidu při kojení a rozhodla se, že s tím něco musím udělat.
Potřebovala jsem zjistit, odkud se berou tyhle nepříjemné vnitřní stavy a co s tím. Moje nespokojenost sama se sebou měla vliv na pohodu mého dítěte. Musí existovat nějaký způsob, jak zdravě vyjadřovat emoce a své potřeby aniž bych si myslela, že na ně nemám nárok. Způsob, jak být šťastná žena a dobrá máma.
Když bylo synovi asi 9 měsíčů, zažila jsem poprvé, jak můj emoční stav přímo ovlivňuje psychiku mého dítěte. Po jednom kineziologickém sezení můj syn poprvé prospal celou noc.
Během těhotenství s druhým dítětem, dcerou, jsem prošla sebezkušenostním výcvikem v A centru. Od začátku jsem s dcerou zažívala mateřství jako nádherný harmonický tanec tak, jak jsem si to kdysi představovala. Poprvé v životě jsem zašla k psycholožce a zapracovala na vztahu s rodiči. Začala jsem studovat osobní a prostorové Feng shui. Otevírala jsem se a poznávala sama sebe. Budovala jsem sebejistotu a sebedůvěru a užívala si mateřství.
Když bylo mladší dceři kolem dvou let a vstupovala do období vzdoru, začaly se mi vracet moje pocity z počátku mateřství. Bojovaly jsme spolu. Často se mě zmocňovala bezmoc a hrozný vztek. A tehdy jsem opět začala hledat praktické odpovědi. Jak přestat vybuchovat na děti? Jak zdravě vyjadřovat emoce?
Kouzlo emocí (a sebepřijetí)
V roce 2011 jsem konečně našla to, co jsem dlouho hledala – metodu Cesta od Brandon Bays (The Journey). Jedním dechem jsem přečetla knihu, která mi mluvila z duše a konečně zodpověděla všechny mé otázky. Za pár měsíců se konal vůbec první seminář Cesty s Brandon Bays v ČR.
Bylo nás tam tenkrát 250. Seminář jsem probrečela hlavně dojetím a radostí nad tím, že jsem normální. 🙂 Že cítit emoce je v pořádku a že se s tím dá něco dělat. Poprvé v životě hned v prvním mém procesu Cesty jsem zažila pocit bezpodmínečného přijetí a upřímné, bezpodmínečné lásky sama k sobě. Konečně jsem pochopila, odkud pramenil můj strach ze silných emocí, nejistota a odsuzování. Konečně jsem měla nástroje, jak zpracovávat zablokované opakující se emoce a bolavou minulost.
Děti byly jako vyměněné, já sebejistější a šťastnější a život mnohem lehčí.
V roce 2012 jsem se rozhodla udělat si celý akreditovaný výcvik terapeuta Cesty přímo u autorky Brandon Bays a začala budovat svou praxi jako jedna z prvních v ČR.
Ve stejném roce se ke mně dostala kniha Peaceful parent, happy kids – how to stop yelling and start connecting od dr. Laury Markham, která ještě doplnila a prakticky uchopila to, co jsem už věděla a znala z terapie – je potřeba se věnovat nejprve emocím a pak teprve něco řešit a ve výchově dětí začít u nás, rodičů.
Absolvovala jsem kurz Peaceful Parenting dr. Laury a v roce 2015 jsem iniciovala a spolupracovala na českém vydání knihy s názvem AHA rodičovství – jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii, následovala v roce 2016 kniha AHA rodičovství – Sourozenci. Obě jsou velice úspěšné a mají za sebou několik dotisků.
Změň sebe a změní se i tvé dítě
Od roku 2016 vedu přednášky a semináře, které vznikaly přirozeně v důsledku poptávky po tématu práce s emocemi v rodičovství, jak u rodičů, tak u dětí.
Moji práci nasměrovala ještě jedna událost, která se stala, když moje dcera ve čtyřech letech nastoupila do školky a měla problémy s adaptací. Vyzkoušeli jsme všechno možné, a přesto bylo každé ráno utrpením. Loučení se slzami, my s mužem ve stresu, všichni nešťastní. Poslední kapkou bylo, když Sárinka, velký jedlík, ve školce přestala stresem jíst.
Rozhodla jsem se vydat jako ostatně mnohokrát v rámci seberozvoje a psychohygieny na vnitřní cestu do mé minulosti, abych objevila kořen problému, který s dceřiným problémem souvisí, doprožila si potlačené emoce a potřeby s tím spojené, přepsala nezdravé vzorce a přesvědčení a získala nový náhled a směr.
Od toho dne Sárinka přestala mít problém s loučením. Začala sama od sebe velice otevřeně komunikovat své pocity a potřeby. 🙂
Předávám zkušenosti dál
Od té doby už jsem provedla terapeutickým procesem Cesty a prací s vnitřním dítětem stovky (možná už i tisíce) žen, mužů a rodičům a pomohla jim zpracovat jejich vlastní dětská zranění, která byla příčinou jejich problému v různých oblastech života, v rodičovství nebo souvisela s potížemi jejich dětí.
Na seminářích učím kromě tématu zpracování emocí, jak budovat důležitý emocionální vztah s dítětem a jak nezpracované potlačené emoce a vzpomínky z vlastního dětství (naše vnitřní dítě) přímo ovlivňují naše děti a jak tento nástroj můžeme využít k tomu, abychom přímo vyřešili naše rodičovské problémy nebo potíže našich dětí.
Ráda bych tyto skvělé techniky a nástroje předala i vám, abyste nemuseli jít stejnou cestu tápání jako já. A možná i bez terapie. 🙂
