Řekla mi dnes jedna dospívající slečna na individuálním sezení. Když už si myslím, že mě dospívající děti nemůžou víc překvapit, tak můžou… Nemůžu ani vyjádřit, jak mě (víc a víc) baví s nimi pracovat. Zmíním aspoň dva střípky, které mi utkvěly z dnešního sezení s úžasnou 14tiletou slečnou. Když dětem vysvětluju práci s vnitřním dítětem, často začínám tím, že popisuji skvělou...
Pro ty, kdo to ještě ode mě neslyšeli... Tohle je prostě jedna z nejdůležitějších zásad v rodičovství. Co je ta jediná skutečná věc, která zajistí, že se s dítětem dohodneme, že nás vezme na vědomí, že bude dělat to, co po něm chceme a možná i rádo, že se i v pubertě na nás obrátí, když provede nějakou blbinu, že za náma přijde, když mu není dobře?
Dokážeme se zastavit ve shonu a mezi odškrtáváním úkolů a jen se podívat našim dětem do očí, přestat přemýšlet o správné odpovědi, rychlém řešení, rychlé úlevě od emocí, začít vnímat svoje vlastní pocity, co se v děje v nás, rodičích, a jen jim otevřít a nabídnout své srdce?
„Kdyby byla máma na mé straně a ne pořád na ségry. Kdyby vzala moje argumenty. Kdyby mě poslouchala.“ Petr, 14 let. „Kdyby táta stál při mně, kdyby mě vyslechl. Kdyby pochopil, že moje nápady nejsou jen tak, že jsou promyšlené. Opravdu hodně jsem o tom předtím přemýšlela.“ Anežka, 17 let Toto mi tento týden odpověděli dvě děti při individuálním sezením v mé terapeutické...
Linda Malenovská