Jako ve všech mezilidských vztazích, i v rodičovství platí, že pokud se chceme při konfliktu někam smysluplně a efektivně posunout dál, musíme zjistit, jak to máme my (co cítíme a jak přemýšlíme) a jak to má ten druhý (vcítit se do něj). Tedy zjišťujeme HLUBŠÍ PŘÍČINY chování.
Je to především ta nejlepší prevence i lék na „zlobení“ všeho druhu. Když cítíte, že to mezi vámi a dítětem (nebo mezi sourozenci) vře a skřípe. Když dítě vyvádí kvůli prkotině. Když cítíte ve vzduchu rozladěnost a napětí.Když bylo dítě delší čas bez vás. Když už mezi vámi a dítětem panuje jen špatná nálada a negativismus. Když nic nefunguje.
Pořád jen brečí. Je zavřená v pokoji a nechce mi říct, co jí je. Nechce se mnou mluvit. Co s tím?
K dnešnímu Dni dětí přeji všem našim dětem, i těm našim vnitřním, 3 přání.
Takový vnitřní pohled se mi naskýtá v terapii na konci. Klientka se svou dcerou. Klient se svým synem. Já v mých procesech s dětmi. Díváme se na spokojené předky, kteří mají lásku v očích, dívají se na nás a my na ně a víme, že právě teď proběhlo něco velmi speciálního, nádherného, překračujícího všechny časy a limity.
Přijetím téhle jednoduché pravdy se často velmi ulevuje. Vidím to jako jeden ze základních léků na současné psychické stavy (nejen) našich dětí. Často je to první věc, kterou mladým klientům na sezení zmiňuji. A většinou v tu chvíli zahlídnu záblesk zaujetí, zvědavosti, zájmu, úlevy.
Linda Malenovská