11 způsobů, jak dítě posílit vůči šikaně

Co je šikana? Stránka StopBullying.gov definuje „šikanu“ jako nežádoucí, agresivní chování, při kterém dítě nebo teenager využívá skutečnou nebo domnělou převahu moci jako například fyzickou sílu, přístup k zostuzujícím informacím nebo popularitu za účelem ovládnout nebo ublížit druhého dítěti. Může obsahovat cokoli od šíření pomluv přes nadávky až po fyzickou agresi. Šikana je hlavně zneužití moci.

Proč by mladý člověk dělal takovou věc? Protože mu dává moc. Všichni se potřebujeme cítit v našich životech silní. Jestliže nemáme přístup ke své síle zdravými způsoby, může být těžké odolat v okamžicích, kdy ji můžeme využít nezdravým způsobem. Pro dítě nebo teenagera, který se často cítí ve svém životě bezmocný, bude takové zneužívání síly pomocí šikany vnímáno stejně silně jako droga. Jestliže se uvnitř velmi trápí, možná mu to pomůže cítit se na chvilku lépe. Když ho někdo ponižoval, vyhrožoval mu nebo ublížil, pak tyto pocity často zahltí jeho psychiku a on na někoho vyjede. Chce ponižovat, vyhrožovat a ublížit někomu dalšímu. Bohužel pak děti, kterým je ublíženo, ubližují druhým dětem.

Můžete své dítě před šikanou ochránit? Bohužel ne. Vždy tu budou nešťastní lidé, kteří to řeší tím, že ubližují druhým a někdy zkříží cestu i vašemu dítěti. Všechny děti chtějí, aby bylo po jejich, a proto někdy zneužijí svou sílu; to je normální vývojová fáze a přechodná věc, kdy v kontextu rozvíjejí zároveň i empatii. Vaším cílem není dítě izolovat, ale podpořit ho, aby si vytvořilo povědomí a dovednosti, jak se v případě potřeby bránit a vyhledat pomoc, když už to sám nezvládne.

Šikanující chování začíná ve školce a nabírá na síle, jak dítě roste. Podle toho, jaký výzkum čtete, něco mezi 40-80% žáků základních škol přiznává podíl na šikanujícím chování, tudíž je jasné, že naše společnost nese za všudypřítomnost šikany odpovědnost. Mnoho dětí popisuje, že byly objektem šikany, ale také samy šikanovaly ostatní.

Z toho důvodu se ukázalo, že šikanu snížilo zavedení kruhů restorativní justice, nácviky řešení konfliktů a změna kultury na škole mnohem efektivněji než zaměřování se na potrestání šikanujících.

Bohužel naše školy se zavedením efektivních přístupů stále bojují. Zdá se, že interakce mezi šikanou a sociálními sítěmi ještě zvýšila psychologické nebezpečí, a tak mnoho dětí reaguje na šikanu spácháním sebevraždy.

A to je špatná zpráva. Dobrou zprávou je, že můžete dítěti pomoci osvojit si dovednost postavit se šikanujícímu chování a zabránit, aby on sám šikanoval druhé.

1. Jděte vzorem a odmala dítěti demonstrujte soucit a respekt ve vztahu.

Jak píše Alice Miller, autorka knihy Nesmíš si povšimnout (realita dětství a dogmata psychoanalýzy): „Jestliže jsou děti od začátku zvyklé být respektovány, nebudou mít později v životě problém rozeznat vůči sobě jakoukoli formu neuctivého jednání a samy se proti němu postaví.“

Nejefektivnější způsob, jak děti ochránit před šikanou a zabránit, aby šikanovaly, je zajistit, aby vyrůstaly v láskyplných a respektujících vztazích místo vztahů používajících moc a nátlak k ovládání druhého. Děti se v každém vztahu učí oběma polohám a mohou používat jeden nebo druhý způsob. Když budete dítě plácat přes zadek, naučí se, že takto se řeší mezilidské problémy. Výzkum opakovaně potvrdil, že fyzické tresty souvisejí s šikanujícím chováním.

2. Zůstaňte s dítětem napojeni i v těžkých časech.

U osamělých dětí se pravděpodobnost šikany zvyšuje. Děti se často stydí za to, že jsou obětí šikany, a tak mají často obavy o tom rodičům říct. Pamatujte, výchovu tvoří z 80 % napojení – blízký vztah s vaším dítětem – a jen 20% připadá na to, co dítě učíme. Vaše vedení nebude nic platné, pokud ho nepodepřete vztahem. Dítě se vám bude vzdalovat. Proto upřednostňujte váš vztah s dítětem a udržujte s ním otevřenou komunikaci, ať se děje, co se děje.

3. Demonstrujte dítěti sebevědomé chování s druhými lidmi.

Pokud máte tendenci se snadno stáhnout, abyste nevyvolali scénu, ale pak se cítíte využíváni, je na čase to změnit. Vaše dítě se učí tím, že vás pozoruje. Zkoušejte nacházet způsoby, jak hájit svá práva a potřeby a zároveň zachovávat vůči druhým respekt. Je rovněž důležité, abyste sami sebe nebo své dítě neshazovali, protože ho učíte jít ve vašich šlépějích.

4. Učte své dítě respektující asertivitě.

Děti potřebují vědět, že mohou dosáhnout uspokojení svých potřeb a zároveň se chovat k druhým s respektem. Učte je přímo slovy, jak se sám sebe zastat:

„Teď je řada na mě.“

„Hele, přestaň.“

„Nesahej na mě.“

„Nikomu se neubližuje.“

„Nelíbí se mi, jak mi říkáš. Chci, abys mi říkal jménem.“

5. Učte své dítě sociálním dovednostem.

Bohužel si agresoři vybírají děti, které považují za zranitelné. Pokud máte dítě, pro které jsou sociální dovednosti výzvou, udělejte prioritu č. 1 z toho, abyste vaše dítě podpořili všemi způsoby obsaženými v tomto článku, aby bylo vaše dítě pro agresory co nejméně atraktivní. Hrajte hry na podporu sociálních dovedností a procvičujte je doma. Hrajte s dítětem modelové situaci, jak se zapojit do hry na hřišti, jak se představit druhému dítěti na oslavě nebo jak pozvat kamaráda k sobě domů na návštěvu. Například děti, které se úspěšně zapojují do skupin, většinou nejdříve pozorují a pak najdou způsob, jak do skupiny zapadnout místo toho, aby tam jen tak vpadly.

Někdy děti tolik touží po přijetí od vrstevníků, že nadále tráví čas se skupinou, i když s nimi jeden z vůdců začne špatně zacházet. Pokud máte podezření, že vaše dítě je zraňováno, naslouchejte tomu, co říká o chování svých vrstevníků a pomozte ho naučit se vnímat svou vlastní vnitřní moudrost a pracujte na tom, abyste mu poskytli šanci vytvářet zdravé vztahy.

6. Poučte dítě o dynamice šikany.

Výzkum ukazuje, že agresoři nejprve začínají se slovním napadáním. Způsob, jakým „oběť“ zareaguje na první slovní útok pak určuje, zda agresor bude s šikanou daného dítěte pokračovat. Jestliže šikanující svou agresivitou získá to, co hledal – pocit síly tím, že se dítěti úspěšně trefil do slabiny – obecně se násilí dál stupňuje. Je nevyhnutelné promluvit si o tomto tématu s dítětem PŘEDTÍM, než se potenciálně stane obětí šikany, aby se šikanujícímu dokázaly úspěšně postavit v okamžiku, kdy ho poprvé „otestuje.“

7. Trénujte modelové situace, aby se dítě cítilo jistě a umělo reagovat na obtěžování a provokace.

Hrajte se svým dítětem scénky, jak se postavit šikanujícímu. Zdůrazněte dítěti, že agresor chce vyprovokovat reakci, díky které se bude cítit mocný, tudíž dávat najevo emoce nebo vracet útok je přesně to, po čem šikanující touží. Vysvětlete mu, že zatímco vaše dítě nemůže ovládat šikanujícího, vždy může ovládnout jeho vlastní reakci. Každá jeho reakce má tedy vliv na to, zda situaci ještě více rozdmýchá nebo utlumí. Ať ho šikanující naštve sebevíc, vaše dítě se nesmí nechat vyprovokovat.

Nejlepší strategií je zachovat si vždy vlastní důstojnost a nechat šikanujícímu zachovat si svou. Jinými slovy, zachovat si svou důstojnost a odstoupit ze situace bez napadání a ponižování druhého. Jednoduše řekněte klidným hlasem:

„Hele, já tenhle komentář budu ignorovat.“

„Myslím, že mám teď něco jiného na práci.“

„Ne, díky.“

A pak jen odejděte.

Naučte dítě nejprve napočítat do deseti, aby zůstalo klidné, poté ať se šikanujícímu podívá do očí a řekne některé z těchto vět. Trénujte s dítětem, dokud nemluví silným sebejistým tónem.

8. Učte děti, že není žádná ostuda, když jsou z agresora vystrašení, když odejdou pryč nebo když o tom řeknou dospělému a požádají o pomoc.

Šikana se může stupňovat a zachovat si tvář je méně důležité než zachránit si život.

9. Učte děti zasáhnout a šikaně zabránit, pokud jsou jejími svědky.

Odbornice na šikanu Michele Borba říká, že pokud děti, které stojí kolem a jsou svědky šikany, správně zasáhnou, studie ukazují, že šikanu dokáží zastavit ve více než polovině případů a během 10 vteřin.

Nejlepší intervence:

1. Připojte se k oběti a odveďte ji mimo nebezpečí. Fyzicky se postavte vedle oběti, odvraťte ji od šikanujícího a naveďte ji opačným směrem a vůči pomoci dospělých. Řekněte: „Vypadáš rozčileně.“ nebo „Hledal jsem tě.“ nebo „Učitel mě pro tebe poslal.“
2. Běžte pro pomoc. Agresoři milují publikum. Mávněte na ostatní děti, aby se přidaly na vaši stranu a zavolejte: „Potřebujeme vaši pomoc.“ Konfrontujte šikanujícího „Chováš se uboze.“ Pak odejděte: „Pojďme, jdeme!“

A samozřejmě pokud máte strach o vaši bezpečnost, zakřičte na učitele nebo volejte mobilem 155.

10. Učte děti, jak se od základu šikaně vyhnout.

Agresoři operují, když nejsou na blízku dospělí, tudíž pokud vaše dítě zažilo šikanu, mělo by se vyhýbat chodbám, které nejsou pod dohledem, toaletám a hřištím. Sedět ve školním autobuse vepředu, stát ve frontě vepředu a sedět v jídelně blízko služby, to jsou všechny dobré strategie, jak se šikaně vyhnout.

11. Neváhejte zasáhnout.

Vaším úkolem jako rodiče je chránit své dítě. To znamená, že vedle poučení dítěte, budete možná potřebovat také zavolat učiteli nebo řediteli. Nedopusťte, aby si dítě myslelo, že je v tom samo. A nemyslete si, že pokud v tom není fyzické násilí, nezažívá hluboké zranění. Zlá slova a izolace jsou nesmírně poškozují pro psychiku dítěte nebo náctiletého a výzkum dokazuje, že mohou způsobit trvalé negativní následky. Pokud škola nedokáže vaše dítě ochránit, zvažte přechod na jinou školu nebo dokonce domácí vzdělávání.

STRATEGIE PRO DĚTI

Zde je 6 nejúspěšnějších strategií, jak dětem pomoci se bránit, se souhlasem odbornice na šikanu Michele Borby. Další informace najdete na jejích webových stránkách.

Jednejte asertivně.

Učte dítě čelit šikanujícímu tím, že bude stát zpříma a bude mluvit silným hlasem. Dítě by mělo pojmenovat šikanující chování a říct agresorovi, aby přestal: „Posmíváš se mu. Přestaň.“ nebo „Přestaň si ze mě dělat legraci, je to ubohé.“

Zpochybněte reakci.

Ann Bishop učí prevenci násilí. Říká svým studentům, aby reagovali na urážku otázkou, která neobsahuje obranu. „Proč to říkáš?“ nebo „Proč máš chuť říkat mi, že jsem hloupý (nebo tlustý) a zraňovat mě?“

Použijte „Já chci.“

Odborníci na komunikaci navrhují, abyste dítě učili začít reagovat na šikanujícího slovy „Já chci“ a řeklo pevně co chce, aby se změnilo: „Chci, abys mě nechal na pokoji.“ nebo „Chci, aby ses mi přestal posmívat.“

Souhlaste s provokatérem.

Zvažte, zda by dítěti pomohlo vytvořit formulaci, která souhlasí s tím, co říká provokatér. „Jsi hloupý.“ Dítě: „Jo, ale jsem v tom dobrý.“ nebo provokatér: „Čau, čtyřokej.“ Dítě: „Máš pravdu, vidím špatně.“

Ignorujte to.

Agresoři milují, když jejich posměc oběti zraňuje. Pomozte tedy dítěti najít způsob, aby se ho jeho trýznitel nedotkl. Žáci 5.třídy navrhují vlastní vyzkoušené způsoby, jak provokatéry ignorovat:

„Dělejte, že jsou neviditelní.“

„Odejděte bez toho, aniž byste se na ně podívali.“

„Rychle se podívejte někam jinam a zasmějte se.“

„Tvařte se jako že vás to vůbec nezajímá.“

Udělejte si z provokování legraci.

Fred Frankel, autor knihy Dobří přátelé se těžce hledají navrhuje obětem, aby na každý posměch odpovídaly, ale bez oplácení. Obtěžování často ustane, říká Frankel, protože dítě dává trýzniteli najevo, že jeho posměch nebolí (i když to není pravda). Předpokládejme, že provokatér řekne: „Jsi blbej.“ Dítě vysloví nacvičenou frázi jako například: „Opravdu?“ Další přestřelka může znít: „A?“, „Ale jdi!“, „A to je všechno?“ anebo „Díky, žes mi to řekl.“

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article: 11 ways how to empower your child against bullying