Jakým způsobem se děti učí sociálním dovednostem a emoční inteligenci? Procvičováním, procvičováním a procvičováním. Rodiče musejí vysvětlovat, jít příkladem a opakovat se stále dokola. Může se to zdát nekonečné. Existují ovšem způsoby, jak dětem pomoci se to naučit rychleji – využijeme k nácviku každodenní situace, které se v rodině běžně dějí. Příště až se mezi vašimi dětmi vyskytne problém, pohlížejte na něj jako na příležitost k učení.
1. Mluvte o pocitech.
Pokud rodiče s dětmi denně mluví o tom, co každý v rodině cítí a potřebuje, jsou pak sourozenci k sobě navzájem citlivější a emocionálně velkorysejší a je pravděpodobnější, že budou navzájem chápat svá odlišná stanoviska. Toto platí i pro velmi malé děti. Když matky mluví se svými batolaty o tom, jak se asi miminko cítí, batole si vůči miminku rozvíjí empatii a méně žárlí.
2. Pokládejte otázky o pocitech, potřebách, přáních a volbách.
Naslouchejte, přikyvujte, opakujte, co jste slyšeli, abyste se ujistili, že rozumíte. Zůstaňte vřelí a neposuzujte. Udržujte si smysl pro humor pro chvíle, kdy vám dítě řekne „Příště ho praštím!“, budete pak schopni jednoduše odpovědět „Hmm…co se pak asi stane?“ Pokuste se nezasahovat svým hodnocením nebo přednáškou. Reflexe je způsob, jak děti rozvíjejí čestnost a úsudek. Dobrý úsudek se často buduje na základě špatné zkušenosti.
3. Vysvětlujte a jděte příkladem. Očekávejte, že se budete muset opakovat.
„Když se hádali o to, čí nějaká věc je, řekla jsem „Jakube, řekni: „Promiň, Sofie, až si dohraješ, můžu si to půjčit já?“ a pak jsem čekala, až to po mě zopakuje. Pak jsem se otočila na Sofii a řekla „Sofie, řekni: „Samozřejmě, Jakube.“ Dělala jsem to tak mnohokrát a pak jednoho dne jsem vařila večeři a k mému potěšení jsem zaslechla, jak spontánně používají úplně stejná slova k řešení nějaké záležitosti. Tehdy jsem pocítila velkou hrdost. J Deanne
4. Procvičujte hledání řešení „výhra-výhra.“
V každé rodině se denně vyskytne mnoho příležitostí, jak poukázat na odlišné potřeby a zvažovat řešení vhodná pro každého. „Hmm…ty chceš jít do bazénu a on chce jít do parku. Jak to vymyslíme, abyste byli spokojeni oba?“
5. Učte vyjadřování „já“,
což znamená, že vyjadřujete, co potřebujete místo toho, abyste druhého odsuzoval nebo na něj útočil. Například, když vaše dcera ječí na svého sourozence „Ty jsi taky pitomý!“, můžete jí naučit říkat místo toho „Nelíbí se mi, když mi nadáváš.“
Jedna z formulací pro „já“ vyjadřování, verze Nenásilné komunikace od Marshalla Rosenberga, znamená popsat, jak se cítím, co potřebuji a jak situaci vidím.
„Cítím ________, protože chci (potřebuji)__________ a vidím, že _________ .“
Rosenberg následně navrhuje zeptat se druhého, zda by byl ochotný podniknout kroky k poskytnutí toho, co potřebujete. Nicméně, u dětí navrhuji, abyste se „neptali“, ledaže dítěti opravdu necháváte volbu vyhovět nebo ne. Pokud jste rozčíleni, tak tomu tak většinou není. Jednoduše tedy dítěti dejte pokyn, aby něco udělalo, laskavě, ale jasně:
Například, „Mám starost, protože chci přijít včas a vidím, že ještě nejsi připravený k odchodu. Prosím, obuj se.“
6. Ukazujte dětem společenské chování.
Způsob, jakým se k sobě chovají dospělí doma, slouží dětem jako mocný příklad. Využijte toho a ukazujte jim, jak byste chtěli, aby se děti k sobě chovaly. Například můžete říci svému partnerovi „Už tu zbyl jen jeden banán, podělíme se?“ nebo můžete předvést jak se s respektem stanovují hranice tím, že řeknete „Promiň, teď jsem to používala já. Dám ti to, jakmile skončím“ provázeno úsměvem a objetím. 🙂
Požehnání, Dr. LauraTento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.