10 tipů pro učitele

“ Jsem učitelka dětí ve věku 4-5 let. Rozhodla jsem se, že přestanu používat „posílání do kouta“ a teď už bych se k tomu nikdy nevrátila. Vždycky jsem věděla, že učitel je ten, který udává tón ve třídě, ale výsledek toho, že jsem přestala posílat děti do kouta, mě úplně dostal. Více jsem děti a jejich potřeby respektovala a použila jsem to jako nástroj ke zvládání třídy. Jakmile byly jejich potřeby uznány, začaly se děti respektovat mezi sebou. Byla jsem nucena se zabývat opravdovými problémy na pozadí jejich chování a děti začaly zkoušet řešit problémy mezi sebou novými způsoby, místo aby jen šly za tím, co chtěly. V podstatě jsem jen dala najevo, že mi na nich záleží a ony se začaly cítit respektovány a také se tak chovaly k sobě navzájem. Jestli někdy budu mít šanci získat titul PhD ve vzdělávání, bude to na toto téma. Moje výsledky byly prostě báječné.“ – Erin

Často jsem tázána, jestli principy „AHA rodičovství“ mohou fungovat ve třídě. Jak Erin dokazuje, odpověď je ANO! Samozřejmě to není jednoduché. Vyžaduje to zvládání vlastních reakcí. Vyžaduje to trpělivost. Někdy opravdu nemůžete pomoci dítěti zpracovat jeho emoce, protože tam máte dalších 20, které vás potřebují. A každý učitel ví, že to, co se děje doma, vždy ovlivní chování dítěte ve škole.

Ale všechny lidské bytosti reagují na respekt. I velmi malé děti se rádi podílejí na dění ve skupině a objevují řešení problémů.

Učitelé mi řekli to, co si uvědomuji, že se můžeme nechat vést stejnými myšlenkami jako v „AHA rodičovství“ pro rodiče. Například pro kteroukoli třídu by bylo přínosem, kdybychom my dospělí pamatovali na toto:

1. Děti nás následují. Když se obáváme nebo zvyšujeme hlas, udělají totéž. Když jim dáme naším klidem najevo, že to není nouzová situace a že se budeme snažit přijít na řešení společně, naučí se emoční seberegulaci rychleji. Když se omluvíme za své chyby, naučí se to taky. Když s nimi budeme zacházet s respektem a empatií, budou tak ony zacházet i s druhými.

2. Děti reagují na Napojení. Děti jsou předurčeny k tomu, aby se orientovaly pomocí svých rodičů. Když přijdou do školy, hledají dospělého, kterého budou následovat. Být takovým dospělým, kterého dítě chce následovat, znamená, že se na něj musíte napojit s vřelostí. Když se dítě dostane z rovnováhy, začněte tím, že se na něj napojíte a obnovíte bezpečí v dané situaci. Někdy je to vše, co dítě potřebuje, aby se dalo dohromady.

3. Děti lépe reagují na podporu než na ovládání. Všichni lidé se brání nátlaku a děti nejsou výjimkou. Děti ale velmi zajímají otázky spravedlnosti (jak potvrdí všichni rodiče, co mají více jak jedno dítě!). Proč tedy si nepromluvit se tříletým dítětem, jaká pravidla potřebujeme a proč? Nebojte se, že budou chtít ve všem volnost. Ve skutečnosti děti většinou navrhují daleko více pravidel, než byste vy považovali za nutné. Když jsou děti zahrnuty do tvorby pravidel, mnohem lépe je pak berou za své a řídí se jimi. Dohodnutá pravidla zapište a vyvěste (snažte se je minimalizovat), připomeňte dětem jejich důležitost a buďte otevřeni tomu, že budete dětem pomáhat přidávat nová podle aktuální potřeby.

4. Preventivní údržba předchází záchvatům. Učitelé nemohou prostě jen tak všechno odložit a reagovat na dítě, které má problém, a proto je rozhodující zahrnout preventivní údržbu. Pokud to jde, reagujte empaticky na to, co každé dítě vyjadřuje. Ujistěte se, že se na každé dítě denně napojujete, i kdyby jen na malou chvíli. Jakmile si všimnete, že se schyluje k problému, snažte se ho řešit ještě PŘEDTÍM, než se dítě úplně rozhodí. Napojte se na něj a naslouchejte tomu, co ho rozrušilo. Pamatujte na to, že smích a „blbnutí“ většinou pomůže napětí v situaci rozpustit. Ve skutečnosti dostanou všechny děti šanci se nahlas zasmát a to snižuje cirkulaci stresových hormonů v krvi a pomáhá vše urovnat a spolupracovat.

5. Empatie může být kouzelným proutkem. „Často děti nechám ve dvojicích nebo v malých skupinkách hrát přetahovanou. Přišla jsem na to, že se dějí zázraky, když se napojím tím, že naslouchám různým „stížnostem“ a starostem studentů (ohledně čehokoli, co je trápí) během vyhrazených 5ti minut, než začneme s výukou. Jakmile ze sebe vše shodí, jsou daleko lépe připraveni se soustředit. Téměř nikdy neposkytuji radu nebo řešení problému, ale jen empaticky naslouchám. Často říkám „No teda, to nezní fér“ a to je téměř všelék.“ – Christy

6. Děti mají pro své chování důvod. Nemusí to být ten nejlepší důvod, ale pokud chceme změnit chování, je dobré vědět, že dítě se nás nepokouší jen přivést do blázince. Zatímco není přípustné, aby si dítě při práci nahlas broukalo, kopalo do lavice před ním nebo strkalo dítě stojící v řadě za ním, má pro to přesto důvod (možná mu to broukání pomáhá soustředit se, kope do lavice před ním, protože má v sobě spoustu zadržované energie a to dítě za ním možná stojí příliš blízko a je to pro něj nepříjemné). Samozřejmě musíte stanovit hranice, abyste všem dětem ve třídě zajistili bezpečí a soustředěnost, ale když pochopíme, že dítě má vždy důvod pro své chování, pomůže nám to stanovit hranice způsobem, který dítěti umožní je dodržovat.

7. Děti CHTĚJÍ šanci napravit rozepře. Mluvte se třídou o tom, jak napravit chyby. Když jedno dítě napadne druhé, jak nejlépe pak uzdravit vztah mezi nimi? Potrestat dítě, které si začalo? Pomoci tomuto dítěti zjednat nápravu? Umožnit diskuzi, aby se obě děti mohly naučit vyjadřovat své potřeby bez ubližování druhému? Když o tom děti uslyšíte mluvit, hodně se naučíte. Nakonec získáte soubor pravidel, jak pomoci předcházet a řešit hádky bez trestání.

8. Když je dítě rozrušené, potřebuje šanci dostat se zpět do rovnováhy.Když dítě odešlete „do kouta“, bude se považovat za špatné a to nepomáhá k tomu, aby se příště zachovalo lépe. Raději zkuste dětem pomoci sledovat jejich vlastní emoce a ovládat se pomocí „Útulného koutku.“ Nahraďte místo „na hanbě“ pozitivním prostorem, kde se dětem líbí a kam se mohou odebrat, když potřebují „najít vlastní místečko klidu“ uvnitř sebe. Procvičujte ve třídě „nacházení svého místečka klidu“ a dovolte dětem sdílet, co jim pomáhá. Když se dítě rozčílí, naslouchejte, vciťujte se a pomozte mu cítit se napojené. Pak se zeptejte, jestli by mu pomohla chvilka v Útulném koutku, aby se cítilo lépe. Jestliže si s ním potřebujete promluvit o tom, co by mohlo příště udělat jinak, počkejte, až odejde z Útulného koutku a bude se cítit lépe.

9. Jakmile jsou potřeby uspokojeny, děti jsou připraveny spolupracovat. Většina „zlobení“ pochází z neuspokojených potřeb dítěte. Například dítě, které vyvádí, když stojí v řadě, může špatně snášet přechody z jedné činnosti do druhé. Možná se potřebuje držet učitele za ruku, když řada opouští třídu. Dítě, pro které je těžké se rozloučit s rodiči a začne dělat potíže, bude možná potřebovat zvláštní úkol v blízkosti učitele, který mu umožní na počátku školního dne se napojit a cítit se hodnotné. Všechny děti potřebují častý pohyb a pro některé může být hodně těžké klidně sedět a déle se soustředit bez jakékoli aktivity. Může to být dost obtížné přijít na to, co dítě v dané situaci potřebuje, ale když je budeme pozorovat a naslouchat jim, děti nám to často samy řeknou. A naše ochota a závazek podporovat děti, aby uspokojovaly své potřeby zdravějším způsobem, jim může pomoci jít správným směrem po zbytek života.

10. Děti naplňují – nebo nenaplňují – naše očekávání. Děti sami sebe zrcadlí v našich očích a předpokládají, že víme, jaké jsou. Většina rodičů má vzpomínku na učitele, který pro ně hodně znamenal a významným způsobem ovlivnil jeho život. S jistotou v nás tento učitel věřil a pomohl nám využít náš potenciál.

Děkuji všem učitelům tam venku, kteří tolik dávají a významným způsobem ovlivňují životy našich dětí. Skutečně měníte svět k lepšímu.Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article 10 tips for peaceful teaching