Budování blízkého vztahu

Chcete být skvělým rodičem? Vychovat šťastné, zdravé a slušné dítě? Chcete žít v rodině, kde vyžadování disciplíny není potřeba?

Tajemství spočívá ve vytvoření bližšího napojení na dítě.

„Co tím myslíte? Já samozřejmě miluji své dítě a také mu to stále říkám. Ale to neznamená, že nepotřebuje disciplínu!“

ŘÍKAT DĚTEM, ŽE JE MILUJEME, NESTAČÍ.

 NAŠI LÁSKU POTŘEBUJEME KAŽDÝ DEN VYJADŘOVAT ČINY, ABY JÍ DĚTI CÍTILY.

JESTLIŽE BUDEME JEDNAT Z LÁSKY,

NAŠE DĚTI BUDOU POTŘEBOVAT MNOHEM MÉNĚ DISCIPLÍNY.„Každý den si děti utvářejí pohled na sebe a na svět. Potřebují naše povzbuzení, aby sami sebe viděly jako dobré bytosti schopní dělat dobré skutky. A potřebují vědět, že jste na jejich straně. Pokud většina toho, co vychází z vašich úst, je opravování a kritika, nebudou mít ze sebe dobrý pocit a nebudou ve vás vidět spojence. Ztratíte váš jediný způsob vlivu a oni ztratí to, co každé dítě potřebuje: vědomí, že jejich rodič si myslí, že je úžasné. Váš puberťák bouchne dveřmi od svého pokoje. Vaše desetiletá dcera se urazí: „Mami, ty to nikdy nepochopíš!“ Váš čtyřleťák zakřičí: „Nenávidím tě, táto!“„Co to znamená jednat z lásky?“

Většinou to znamená, že z napojení na dítě uděláme nejvyšší prioritu. Jednat z lásky znamená pečlivě věnovat pozornost tomu, co se mezi námi děje, vidět věci z pohledu dítěte a vždy pamatovat na to, že tohle dítě, ze kterého někdy šílíme, je stále to naše zlatíčko, které jsme s takovou nadějí přivítali v naší náruči.

„To ale vyžaduje spoustu energie!“

Věnovat se druhému vyžaduje spoustu úsilí, ale pokud jsme našemu dítěti skutečně přítomni, často zjistíme, že nás to nabíjí a že se cítíme více živí než s kýmkoli jiným. Být si s někým blízký vyžaduje práci, ale 90% lidí na smrtelné posteli říká, že nejvíc litují toho, že s lidmi v jejich životě nebyli blíž. A téměř všichni rodiče, jejichž děti už vyrostly, by si bývali přáli s dětmi trávit více času.

„Být plně přítomen? Jak to mám udělat, když se snažím připravit večeři a při tom ještě nezakopnout o hračky, …?

Být přítomen znamená pouze věnovat pozornost. Stejně jako v manželství nebo v přátelství, aby se váš vztah s dítětem rozvíjel, je potřeba mu věnovat pozornost. Pozornost = láska. Stejně jako vaše zahrádka, vaše auto nebo vaše práce. O co pečujete, tomu se daří. A taková to pozornost samozřejmě vyžaduje čas. Během přípravy večeře můžete zvládat několik věcí najednou, ale tajemství hlubokého vztahu je vyhradit si každý den trochu času, kdy se soustředíte pouze na dítě.

„To vše je pro mě tak vágní. Co teda mám vlastně DĚLAT?“

1. Ze všeho nejdříve pevný základ.

Blízkost vztahu mezi rodičem a dítětem během života závisí na tom, jak moc se rodiče na svá miminka napojují hned od začátku. Výzkum nám ukazuje, že například otcové, kteří si vzali volno týden a déle po narození dítěte, s ním mají bližší vztah v každé další etapě včetně puberty a nebo studia na vysoké škole. Jde o příčinu a důsledek? Teoretici zabývající se ranou vazbu tvrdí, že pokud si muž vytvoří rané pouto již s novorozencem, zůstanou si blízcí po celý život.

2. Pamatujte, že všechny vztahy vyžadují práci.

Dobrý vztah mezi rodičem a dítětem nevznikne jen tak z ničeho, stejně jako je to s úspěšnými manželstvími. Biologie nám poskytla náskok – pokud bychom nebyli biologicky naprogramováni milovat naše děti, lidská rasa už by dávno vymřela. Jak ale děti rostou, potřebujeme přirozené pouto budovat, jinak se může stát, že ho výzvy moderního života naruší. Naštěstí děti své rodiče milují automaticky. Pokud vztah nezničíme, zůstane napojení silné.

3. Čas s dítětem nejvyšší prioritou.

Přijměte fakt, že pro vytvoření dobrého vztahu s vaším dítětem budete muset investovat podstatné množství času. Kvalitní čas je mýtus, protože neexistuje žádné tlačítko, kterým se blízkost „zapne.“

Představte si, že pořád pracujete a stanovíte si jeden večer, kdy budete se svým manželem, se kterým jste se v uplynulých 6ti měsících téměř neviděli. Začne se vám okamžitě svěřovat? Pravděpodobně ne.

Ve vztahu bez kvantity není kvalita. Nemůžete očekávat dobrý vztah se svou dcerou, pokud jste neustále v práci a ona tráví veškerý svůj čas se svými kamarádkami. Jakkoli to tedy je těžké se všemi požadavky v práci i v každodenním životě, pokud chcete lepší vztah s vašimi dětmi, musíte si na něj vyhradit čas.

4. Začněte s důvěrou – základem každého kvalitního vztahu.

Důvěra začíná v kojeneckém věku. Vaše dítě se učí, zda se může spolehnout na to, že když vás potřebuje, vezmete ho do náručí. Již během jednoho roku věku dítěte dokáží výzkumníci posoudit, zda si děti vytvořily „bezpečnou vazbu“ ke svým rodičům, což v podstatě znamená důvěru k rodičům, že jim naplní emocionální a fyzické potřeby.

Časem si získáme důvěru našich dětí dalšími způsoby: dodržíme slib, že si s nimi později zahrajeme hru, nesnižujeme jim sebevědomí, vyzvedneme je včas.

Zároveň rozšiřujeme naší důvěru vůči nim tím, že od nich očekáváme to nejlepší a věříme v jejich základní dobrotu a potenciál. Důvěřujeme síle lidského vývoje, která pomáhá našemu dítěti růst, učit se a dospívat. Důvěřujeme, že i když se naše dítě dnes chová jako dítě, stále se vyvíjí ve vyzrálejšího jedince (tak jako my, doufejme). Důvěřujeme tomu, že ať už udělá cokoli, vždy má potenciál jít znovu správným směrem.

Důvěra neznamená, že slepě věříme tomu, co nám náš puberťák říká.

Důvěra znamená nevzdávat to s naším dítětem, ať provádí cokoliv.

Důvěra znamená nikdy neodcházet od druhého s frustrací, protože věříme, že dítě nás potřebuje a že najdeme způsob, jak dát věci do pořádku.

5. Povzbuzujte, povzbuzujte, povzbuzujte.

Dívejte se na dítě jako na rostlinu, která je naprogramována přírodou k růstu a rozkvětu. Jestliže na květině uvidíte hnědé listy, usoudíte, že možná potřebuje více světla, vody nebo výživy. Nekritizujete jí a nekřičíte na ní, aby se narovnala a rostla správně.Každý den si děti utvářejí pohled na sebe a na svět. Potřebují naše povzbuzení, aby sami sebe viděly jako dobré bytosti schopní dělat dobré skutky. A potřebují vědět, že jste na jejich straně. Pokud většina toho, co vychází z vašich úst, je opravování a kritika, nebudou mít ze sebe dobrý pocit a nebudou ve vás vidět spojence. Ztratíte váš jediný způsob vlivu a oni ztratí to, co každé dítě potřebuje: vědomí, že jejich rodič si myslí, že je úžasné.

6. Pamatujte, že respekt musí být vzájemný.

Pro budování vztahu se svým dítětem nepotřebujete dělat něco speciálního. Dobrá i špatná zpráva je, že každá interakce utváří vztah. Nakupování, každodenní rozvážení do školy nebo večerní koupání je důležité úplně stejně jako vážný rozhovor nad nějakým problémem. Nechce půjčit svou hračku, jít do postele nebo udělat domácí úkol? Způsobem, jakým to vyřešíte, vkládáte jednu cihlu za druhou do základů trvalého vztahu, stejně tak jako do představ dítěte o všech vztazích.

To je jeden důvod, kvůli kterému stojí za to zvážit, proč řešit jinak situace, které vám opakovaně lezou na nervy. Interakce, které se opakují víc jak jednou, mají tendenci vytvořit model. Popírání a kritizování netvoří základ vztahu s někým, koho milujete. A kromě toho je život krátký na to, abyste ho strávili ve zlosti.

8. Komunikační návyky začínají brzo.

Posloucháte, když vám dcera štěbetá do nekonečna o kamarádech ze školky i tehdy, když máte v hlavě důležitější věci? Pak vám s daleko větší pravděpodobností řekne o svých zážitcích s chlapci, až jí bude 14 let.

Je těžké někomu věnovat pozornost, když spěcháte nakoupit jídlo na večeři a snažíte se být doma včas, ale pokud nebudete naslouchat, stanou se dvě věci. Přijdete o šanci něco se o dítěti dozvědět a něco ho naučit a dítě se naučí, že vlastně pořádně neposloucháte, takže není důvod něco povídat.

9. Neberte si to osobně.Váš puberťák bouchne dveřmi od svého pokoje. Vaše desetiletá dcera se urazí: „Mami, ty to nikdy nepochopíš!“ Váš čtyřleťák zakřičí: „Nenávidím tě, táto!“

Co je ta nejdůležitější věc, kterou si musíte zapamatovat? NEBERTE SI TO OSOBNĚ!

Tohle není primárně o vás, týká se to dítěte: jeho zamotaných pocitů, jeho potíží se kontrolovat, jeho nevyzrálé schopnosti chápat a vyjadřovat své emoce.

Když si to berete osobně, ubližujete si. A to znamená, že uděláte to, co všichni děláme, když jsme zraněni: buď se uzavřeme do sebe nebo na druhého vyjedeme nebo oboje. A to ještě zhorší už tak vyhrocenou situaci pro všechny zúčastněné.

Nebrat si to osobně znamená:

• Zhluboka se nadechněte
• Dovolte vaší bolesti odplynout
• Připomeňte si, že ve skutečnosti vás vaše dítě miluje, ale nedokáže se s tou láskou momentálně spojit

• Vědomě ztište hlas

• Velmi se snažte vzpomenout si, jaké to bylo, když jste byli dítětem, které to přehnalo a bylo hodně rozzlobené

• Při tom přemýšlejte, jak reagovat s klidem a konstruktivně

Můžete stále stanovovat hranice, ale dělejte to z toho nejklidnější místo v sobě, kterého jste schopni. Vaše dítě vám bude hluboce vděčné, i když to v tom momentě nedokáže přiznat.

Ani na vteřinu vám nenavrhuji, abyste dovolili vašemu dítěti jednat s vámi neuctivě.

Navrhuji vám stanovovat hranice a jednat z lásky místo ze vzteku. Pokud jste momentálně příliš rozčilení a nemůžete se s láskou v sobě spojit, pak vyčkejte.

10. Odolejte nutkání trestat.

Co byste cítili k někomu, kdo vám ublížil, vyhrožoval a ponížil „pro vaše dobro?“

Děti určitě potřebují naše vedení, ale tresty vždy poškozují vztah a to generuje další zlobení (více v sekci Tresty).

11. Nedovolte malých rozporům narůstat.

Pokud se mezi vámi děje něco špatného, najděte způsob, jak to vynést na světlo a pozitivně to vyřešit. Pokud se rozhodnete stáhnout (kromě toho, kdy je to dočasné, strategické), když to vypadá, že vás dítě úmyslně odstrkuje, je to VŽDY chyba. Každá potíž je příležitost, jak si být blíž nebo vytvořit ještě větší propast.

12. Po každém odloučení se znovu napojte.

Rodiče jsou pro děti přirozenou kotvou, kompasem, ke kterému se vztahují a pomocí kterého se orientují. Když nejsou s námi, potřebují náhradníky a tak se orientují podle učitelů, koučů, elektroniky nebo vrstevníků. Když se spolu znovu fyzicky setkáme, potřebujeme se znovu potkat i emocionálně (zde bude vložen článek Jak zůstat napojen na své dítě).

13. Buďte k dispozici.

Většina dětí si nezapisuje věci, které s námi potřebují probrat na „plánované“ schůzce. Nic je nedokáže umlčet rychleji, než když je nutíme mluvit. Děti vyprávějí, když se jim zrovna něco stane, zvlášť když jste jim dokázali, že jste dobří posluchači a nikdy na ně příliš netlačíte, aby se vám otevřely.

Když budete po ruce, jakmile dítě dorazí domů, s jistotou se dozvíte nejdůležitější události dne a to platí jak u malých, tak často i u větších dětí.

U starších dětí vytvoří příležitosti pro sdílení jednoduše to, když budete něco dělat ve stejné místnosti.

Když vy vaříte večeři a dítě vedle dělá úkol nebo třeba když jedete sami spolu v autě. Tam všude se nabízejí šance. Když bude jeden z vás ohnutý za počítačem, šance na sdílení se snižuje. Najděte způsoby, jak se nacházet poblíž, když jste oba k dispozici bez toho, aniž by to vypadalo, že se něčeho dožadujete.

Může se to zdát jako samozřejmost, ale velmi pomáhá, když vyjádříte, že jste tu pro ně. I u puberťáků.

„Budu v kuchyni dělat večeři, kdybys mě potřeboval.“

nebo

„Musím zaběhnout do obchodu. Určitě mi zavolej, kdybys mě potřebovala.“

Přesto ta nejdůležitější část toho, že jsme tu k dispozici, je stav mysli.

Vaše dítě vycítí, jestli jste tu pro ně emocionálně.

Rodiče, kteří mají blízký vztah se svými dětmi v pubertě, často říkají, že jak jejich děti rostly, navykli si všechno odložit, jakmile jejich puberťák signalizoval touhu si s nimi promluvit.

To může být samozřejmě těžké, pokud máte náročnou práci a další povinnosti. Ovšem děti, které cítí, že pro rodiče jsou důležitější jiné věci, často pak hledají naplnění emocionálních potřeb jinde. A to je naše ztráta stejně tak jako jejich.

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article: Building a great relationship with your child