„Kdyby byla máma na mé straně a ne pořád na ségry. Kdyby vzala moje argumenty. Kdyby mě poslouchala.“ Petr, 14 let. „Kdyby táta stál při mně, kdyby mě vyslechl. Kdyby pochopil, že moje nápady nejsou jen tak, že jsou promyšlené. Opravdu hodně jsem o tom předtím přemýšlela.“ Anežka, 17 let
Toto mi tento týden odpověděli dvě děti při individuálním sezením v mé terapeutické praxi (jména změněna).
Nejdřív se na děti napojte.
Dejte jim najevo, že PLNĚ chápete jejich stanovisko a pocity, i když se vám zdá, že z vašeho pohledu říkají nesmysl nebo nepravdu. Uznat pocity nebo pohled druhého, neznamená, že s tím souhlasím. To, co dítě „otevře“ vašemu vlivu je to, když pocítí, že ho slyšíte a rozumíte, o co mu jde.
Pokud to nezabírá, nemyslíte to ve skutečnosti vážně. Řeč vašeho těla odráží něco jiného – to, co si opravdu myslíte uvnitř. Potřebujete se napojit tělem, tónem hlasu, mimikou. Děti mají vnitřní radary, které neoklamete.
Až dítě ucítí, že plně slyšíte jeho názor a pocity a uznáváte, že to tak může mít, PAK TEPRVE můžete přijít s kázáním, protože jedině tehdy vás dítě začíná slyšet.
Pokud se s dítětem točíte v začarovaném kruhu, jste už jen negativní a na sebe alergičtí a nevíte, jak dál, čtěte v knize AHA rodičovství na str. 108-111 (Když se vaše dítě prostě uzavře a zablokuje, Když vy i vaše dítě uvíznete v negativitě).
ps. pokud si teď říkáte, že máte svých starostí dost, že na tohle nemáte čas, že s vámi se taky takhle nikdo nemazlil, že to nefunguje, pak potřebujete nejdřív vybalit svůj vlastní „emocionální pytel“. Udělejte to. Svěřte se někomu, kdo vás „jen vyslechne.“
pps. a ještě jedna důležitá věc: nehledejte viníka. Nenajdete ho. Kdybyste věděli, jak reagovat lépe, v dané situaci byste to dávno udělali. Kdyby jste tak byli vychováni, věděli byste, jak na to. Kdyby vaše rodiče byli tak vychováni, bylo by to jiné. Mějte se sebou soucit a napojte se i sami na sebe. Dejte sami sobě přesně to, o čem je tento článek. A přerušte ten cyklus zavřených srdcí. Mnohokrát se vám to vrátí.