Co mám dělat, aby mě dítě slyšelo?

Jedna z nejběžnějších otázek, které slýchávám od rodičů: Co mám dělat, aby mě dítě slyšelo?

Děti mívají hlavy plné různých myšlenek – počínaje průběhem školního testu přes fotbalový trénink až k nové počítačové hře. Nemluvě o tom, že u náctiletých je vše doplněno hormonálním koktejlem a tak se také mimo jiné stále „kontrolují a pozorují“ v každém zrcadle, okolo kterého projdou. Rodiče se v tuto dobu mohou nalézat žalostně nízko na seznamu jejich zájmu. Dokonce i batolata jsou velmi zaměstnaná, pakliže vyrůstají mimo aktivní kontakt s technologiemi a tím pádem se i umějí samy zaměstnat různými hrami. Mají jednoduše své zájmy a záliby a vůbec nechápou proč by např. právě teď mělo být důležité se jít vykoupat.

Samozřejmě, že rodiče, kteří se mě na toto ptají, nemluví ani tak příliš o naslouchání. Hovoří o tom, jak přimět své dítě konat to, co říkají – aktivně a hned. A tady je tedy „JAK“:

1. Nezačínejte mluvit, pakliže Vám dítě nevěnuje pozornost. „Napojte se na dítě“ PŘEDTÍM, než začnete mluvit. To znamená, že nemůžete začít vykřikovat rozkazy přes celou místnost a očekávat, že budou vyplněny. Místo toho se snažte být v blízkosti dítěte. Snižte se na úroveň výšky dítěte a lehce se ho dotkněte. Sledujte, co dítě dělá a snažte se na něj napojit např. komentářem „Jé, podívej, kam ten vláček jede!“ Tímto nebudete manipulovat, jen projevíte respekt také k jeho činnosti.

Vyčkejte, až dítě vzhlédne. Podívejte se mu do očí. Pak začněte mluvit. Pakliže se na vás dítě nepodívá, prověřte si, zda vám věnuje pozornost např. tím, že ho požádáte: „Mohu Ti něco teď říct?“ Pokud dítě odpoví ano, začněte mluvit. Nedivte se, když dítě začne také používat tuto techniku na vás. A pokud chcete, by vám naslouchalo, musíte ho také vyslechnout!

2. Neopakujte se. Pokud jste se jednou na něco zeptali a nedostali jste žádnou odpověď, neopakujte svou otázku znovu. Dítě Vám jen nevěnuje pozornost. Vraťte se znovu k bodu 1 – viz výše.

3. Používejte méně slov. Většina z nás rozvádí zprávu do širších souvislostí a tak ztrácí pozornost dítěte používáním nepřiměřeně velkého počtu slov. Když dítě o něco žádáte, používejte co nejméně slov je možné.

4. Dívejte se na věc z pohledu dítěte. Představte si, že byste měli plné ruce práce s něčím, co děláte rádi a váš partner vám nařídil, abyste s tím přestali a začali dělat něco jiného, co navíc není Vaší prioritou. Jak byste se cítili? Mohli byste se naladit na Vašeho partnera? Je důležité si uvědomit, že Vaše dítě nemusí sdílet Vaše aktuální představy. Má jen vyhovět Vašim potřebám. A vy nemusíte sdílet jeho priority, ale ohromně pomůže, pokud prokážete pochopení. Potvrdíte, že rozumíte jak moc chce, aby dělal, co dělá. „Vím, že je těžké přestat si teď hrát, zlato. Ale já potřebuji, abys….“

5. Zapojte se do spolupráce. Nikdo nechceme poslouchat někoho, kdo jen dává rozkazy a jen pozoruje a nepřidá ruku k dílu. Přemýšlejte o tom, jak se cítíte, když vám stále někdo dává jen rozkazy. Místo toho věnujte pozornost tónu svého hlasu a současně nabídněte možnost volbyz „Je čas se jít koupat, zlatíčko. Chceš jít hned teď nebo až za pět minut? Ok, takže za 5 minut, ale bez řečí. Pojďme si na to dát ruku.“

6. Zůstaňte v klidu. Když podlehneme svým emocím, děti se zaleknou, jsou zmatené a raději se vydají do boje proti nám nebo na útěk; obviňují nás nebo sebe navzájem. Nejsou v tu chvíli schopny aktivně naslouchat a ztrácejí tak význam našeho sdělení. Pakliže je Vaším záměrem přimět všechny, aby nastoupili do auta, neztrácejte čas a energii přednáškami o tom, proč vás neposlouchají. To je všechny popudí, včetně vás. Raději se zhluboka nadechněte, pomozte najít ztracenou botu a dobalit batoh. Jakmile sedíte v autě, můžete všechny požádat a návrhy a nápady co udělat, abyste se příště vypravili z domu včas.

7. Nastavte každodenní aktivity. Většina věcí, o kterých chtějí rodiče s dětmi hovořit, děti vlastně obtěžuje. Nemůžeme se pak divit, že neposlouchají. Čím více věcí nastavíte jako automatické návyky, tím méně věcí je třeba řídit příkazy. Jaké máme na mysli druhy automatických činností? Návyky, jako napříkilad co děti musí udělat než odejdou z domova (vyčistit zuby, dojít si na toaletu, sbalit batoh, nazout si boty, atd.) Nafoťte s dětmi, jak tyto činnosti vykonávají a vystavte je na nástěnku, Vaše děti se je tak postupně přirozeně naučí. Dítě bude mít nové návyky a vaše role už nebude zúžena na odpovídání otázek: „Co ještě musíme udělat něž odejmeme z domova?Pojďme se podívat na naši nástěnku s rozpisem.“

8. Naslouchejte. Pokud upjatě sledujete televizní obrazovku, zatímco Vám Vaše dítě vypráví, co v průběhu dne prožilo, ukazujete, jak by měla vypadat komunikace u Vás doma. Pokud si přejete, aby Vám Vaše dítě opravdu naslouchalo, naslouchejte i vy jemu. Prostě přestaňte s tím, co právě děláte a naslouchejte. Zabere Vám to jen pár minut. Čiňte tak, když bude dítě předškolák a ono bude stále ochotné s Vámi hovořit i jako teenager. Budete zpětně opravdu rádi, že jste to tak dělali.

9. Sledujte zda Vám opravdu rozumí. Když nám děti nenaslouchají, děje se tak většinou jen proto, že na nás nejsou „naladěni, napojeni“. Ale pokud se zdá, že Vaše dítě není schopno opakovaně zpracovat Vaše pokyny, může se jednat o poruchu schopnosti naslouchat a zpracovávat informace. Zkuste opětovně projít rady a doporučení výše uvedené a postupně zkoušejte dávat dítěti vícefázové úkoly. Pakliže byste touto domněnkou byli znepokojeni, kontaktujte svého pediatra o žádost vyšetření sluchového ústrojí.

10. Specifikujte Vaše požadavky tak, aby byly neměnné. Pakliže byste pracovali pro někoho, kdo by Vás neustále zahrnoval jedním požadavkem za druhým, měli byste chuť s ním spolupracovat? Dávejte pozor, aby každá Vaše interakce s dítětem nebyla vždy nějaký požadavek. Snažte se o co nejvíce láskyplných, šťastných chvil a omezte úkolování na minimum.

Tento článek přeložila Andrea Soukupová. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.