Co mám říkat?! – 3 pomůcky pro rodiče

AHA rodičovství Dr. Laura Markham30.7. 20160

„Dr. Lauro…mám moc ráda váš přístup. Rozumím vašim principům. Ale ve chvíli, kdy je třeba reagovat, mám úplně svázaný jazyk a nemůžu přijít na to, co říct. Kéž byste mi v tu chvíli mohla šeptat do ucha,jak na to!“ Teresa

Pravda je taková, že co říkáte, není až tak důležité jako váš postoj. Dítě cítí vaši vřelost a lásku, i když neřeknete ani slovo.

Co ale dělat ve chvílích, kdy tolik lásky necítíme? Co ty náročné momenty, kdy se snažíme nevybuchnout, chceme říct něco konstruktivního, ale nedaří se nám ani jasně myslet? Kdy bychom si přáli, aby nám nějaká dobrá víla našeptávala do ucha?

Zkuste mít na paměti 3 základní vodítka: Napojení, Pocity, Řešení.

Když se vám podaří použít je všechny, báječné! I když ale použijete jen jedno, umožní to vám i dítěti vrátit se zpět do rovnováhy. Každé z těchto principů funguje jako kouzlo.

Jak na to:

1. NAPOJENÍ (LÁSKYPLNÉ POUTO)

Rodičovství je z 90% o vytváření hlubokého láskyplného vztahu s dítětem. Děti nás neuslyší, nevyhoví našim požadavkům, ani se nebudou cítit dobře ve své kůži, pokud mezi námi nebudou cítit pevné láskyplné pouto. Pokud je tedy vše špatně, nejdříve se na dítě napojte.

Pokud vám dítě nenaslouchá…zkuste se dotknout rukou jeho paže a navažte s ním oční kontakt a pak řekněte: „Zlato,…“

Když dítě kňourá…místo varovného „Mluv jako velký kluk/holka“, zkuste ho vzít do náruče a říct „Asi se cítíš úplně zoufale, viď? Vůbec nic se teď nedaří. Myslím, že potřebuješ obejmout…pojďme s tím něco udělat.“

Když se vaše děti perou…stoupněte si mezi ně, vezměte každého kolem ramen, abyste navázali fyzický kontakt a zajistili bezpečí, a řekněte „Teď se všichni zhluboka nadechneme a uklidníme se.“

2. BUĎTE EMPATIČTÍ K POCITŮM.

Chování dítěte bude zřejmě potřeba vymezit, ale všechny pocity jsou dovoleny. Překvapivé je, že jakmile jsou pocity uznány, lidé jsou mnohem ochotnější spolupracovat.

Když dítě něco chce a vy to neschvalujete, říkejte NE s empatií: „Moc by sis to přál…dneska ne.“

Všimněte si, jaký je to rozdíl, než když v dětech vyvoláme pocity viny: „Máš spoustu hraček, nikdy nemáš dost!“

Nebo se bráníme: „Ty víš, že si to nemůžeme dovolit. UŽ JSEM TI ŘEKLA, že nebudeme dnes nic kupovat. A opovaž se začít brečet!“

Místo toho uznejte touhu dítěte a povzbuďte ho, aby si splnil své přání ve fantazii: „Opravdu MOC se ti to líbí, viď? Moc by sis to přál mít. Vidím, jak moc to chceš. Myslíš, že bys na to mohl vydělat sám? Nebo to můžeme napsat na tvůj narozeninový seznam a pokud si to stále budeš přát, možná to tak můžeme sfouknout.“

Když vaše dítě udeří druhé a řve: „Nenávidím tě, zabiju tě!“ místo, abyste řekli „To snad ne! Jak můžeš být tak ošklivý? Přece máš svou sestru rád!“, utěšte dítě, kterému bylo ublíženo a potom jděte ke druhému dítěti, které ho to uvnitř pravděpodobně bolí ještě víc, jinak by takto fyzicky nevyjelo.

„Máš strašný vztek! Neboj. Nedovolím, abys zabil svou sestru. Opravdu tě to uvnitř teď moc bolí. Jsem tady…Postarám se o to, abychom všichni byli v bezpečí (v pořádku).“

3. HLEDEJTE ŘEŠENÍ, NE VINÍKA

Když se vaše děti provokují…namísto obviňování „_Nemohli byste se přestat hádat?“_ nebo místo toho, abyste do hádky vstoupili a vyřešili jí. „Dobře, dnes jsi na řadě ty, zítra zase druhý a už se přestaňte kvůli tomu hádat!“, pomozte jim zamyslet se společně a najít řešení jejich sporu. „Vidím dvě děti, které chtějí sedět na stejné židli…hmmm…zajímalo by mě, jak by se to dalo vyřešit?“

Když dítě ráno není připravené k odchodu… místo štěkání příkazů „Okamžitě si obuj ty boty!“, přeneste na něj zodpovědnost tím, že poukážete na obrázek na nástěnce u dveří a s úsměvem ho povzbuďte_: „Za chvíli odcházíme…vidím, že už jsi oblečená…co dalšího je potřeba udělat?“_

*Když dítě něco zapomene…*místo nálepkování: „Pořád něco zapomínáš! Jednou zapomeneš hlavu…, pomozte mu vyřešit problém: „Hmm…tak to JE problém. Zajímalo by mě, co můžeme udělat, abychom to vyřešili…co myslíš ty?“

Jen pamatujte NAPOJENÍ, POCITY, ŘEŠENÍ. Budete překvapeni, jak se vám slova hned vybaví. Jako když vám našeptává do ucha nějaká pohádková víla. :-)