Jak nastavit hranice bez použití síly

„Bojuji s tím, jak nastavovat hranice bez vyhrožování a bez trestů. Například moje dcera si odmítá čistit zuby. Nepřijde mi rozumné, abych jí k tomu nutil silou, tak jí říkám, že jestli si je nevyčistí, tak já ji nepřečtu před spaním pohádku. Nechápu, jak nastavovat hranice bez použití trestů.“

Skvělá otázka! Jak „donutit“ naše dítě, aby dělalo, co chceme bez použití síly? Čištění zubů je perfektním příkladem, protože jsem ještě nepotkala dítě, které by bylo vnitřně motivováno čistit si zuby nebo rodiče, který by z této disciplíny nebyl frustrovaný. Samozřejmě nás to svádí vyhrožovat dítěti trestem. To je ve skutečnosti jediný způsob, jak „přimět“ člověka, aby udělal něco, co nechce. Ale podívejte se za jakou cenu:

• Přijdete tím o to, co vás s dítětem sbližuje před usnutím  – pohádku před spaním. Výsledek: dítě, které je ještě MÉNĚ motivované spolupracovat, jak pro tuto chvíli, tak i později v mnohem důležitějších situacích.
• Ztrácíte příležitost číst svému dítěti, což je zřejmě jedna z nejdůležitějších interakcí mezi rodičem a dítětem během dne, intelektuálně i emočně.
• Vytváří to mocenský boj, při kterém používáme sílu pro dosažení našeho cíle namísto vytváření vztahu, v němž chce naše dítě spolupracovat. Co uděláme, když dítě nebude touto konkrétní hrozbou motivováno? Budeme muset zvednout laťku a pohrozit ještě vyšším trestem. Jestliže nechceme použít násilí, dříve či později nás to vždy dovede do mrtvého bodu odcizení.
• Dítě se učí, že neshody se řeší hrozbami a silou místo, abychom prozkoumali perspektivu obou stran a našli společně přijatelné řešení pro všechny (win/win).

To není výsledek, který bychom si přáli. Občas ale musíme trvat na určitých věcech jako je třeba čištění zubů. Co tedy dělat?

1. Zůstaňte v klidu.

Když se naštvete, dostane to vaše dítě do stavu „útok“ nebo „útěk.“ To způsobí, že v tu chvíli vás bude brát jako nepřítele a s velkou pravděpodobností nebude spolupracovat. Zhluboka se nadechněte a připomeňte si, že toto NENÍ nouzová situace. Vždy je ve vaší moci bouři uklidnit nebo ji rozpoutat.

2. Uznejte úhel pohledu vašeho dítěte, upřímně a s empatií:

„Opravdu nemáš rád čištění zubů, že ano, zlatíčko? Chápu, že je nuda tady stát a čistit si je, když by sis raději hrál.“

3. Zopakujte svoji hranici.
„V naší rodině si všichni čistíme zuby před spaním. Pomáhá nám to mít zdravé zuby.„

4. Dopřejte mu to, co chce pomocí představy, že se jeho přání splnilo.

„Vsadím se, že až budeš dospělá, řekneš si, že už si NIKDY zuby čistit nebudeš! Nebo si možná pořídíš zubní pastu, která bude chutnat jako něco super lahodného a čištění zubů budeš úplně ZBOŽŇOVAT!“ Sken mozku ukázal, že když si představujeme, že už máme to, co chceme, mozek zaznamenává spokojenost, jako bychom to už skutečně měli. Vašemu dítěti to pomůže, aby se cítilo lépe. Představivost pomáhá „přemýšlet“ o problému a poskytuje dítěti lepší přístup k racionální části mozku. V neposlední řadě dáváte dítěti najevo, že vám záleží na jeho štěstí, i když momentálně nemůžete říct „ano“ tomu, co chce.

5. Vyzvěte ho ke spolupráci prostřednictvím hry.

Když z toho uděláte hru, odpor zmizí. Pokud děti zrovna nejsou rozčilené nebo unavené, vaší výzvě ke hře neodolají. Rozesmějte je!

• Vyčistěte dítěti kartáčkem na zuby celé tělo – paži, ucho, břicho. „Tady je to místo, které mám vyčistit?“ („Ne, tatínku, tady!“)

• Vyhlaste soutěž v čištění zubů.
• Vyčistěte mu zuby a okomentujte vše, co tam najdete: „To jsou špagety? … Hej, myslím, že tam dole je poklad!“
• Zatímco si dítě čistí zuby, dělejte na něj legrační obličeje.

6. Najděte přijatelné řešení win / win.

Pokud začnete myslet mimo to, „co se má a jak to má být“ a máte čas být kreativní, vždy řešení najdete. Váš pouhý záměr jít tímto směrem pomůže i vašemu dítěti, aby našlo způsob. „Hmm … nechceš si čistit zuby … A ty zuby musíme udržovat čisté, aby v nich cukrové příšery nevyžraly dírky... Co můžeme udělat, abychom se dohodli a byli jsme oba spokojeni?“

• „Chceš vyčistit zuby medvídkovi a já pak vyčistím zuby tobě?“
• „Chceš čistit moje zuby, když já čistím tvoje?“
• „Co kdybych ti zpívala tvou oblíbenou písničku, zatímco si čistíš zuby?“
• „Možná bych tě mohla takhle držet, aby ses mohl dívat do zrcadla, zatímco si čistíme zuby?“
• „Chceš, abych ti četl, zatímco si čistíš zuby?“ (To byla strategie, která nejlépe fungovala s mou dcerou. I jako teenager si četla, když si čistila zuby… Měla nejčistší zuby!)

Pokud zůstanete v klidu, dokážete téměř vždy najít řešení win / win. Samozřejmě že to, co fungovalo tento týden, přestane fungovat ten příští, takže hledání nových způsobů bude vyžadovat z vaší strany kreativitu. Ale jakmile bude vašemu dítěti jasné, že o čištění zubů se nediskutuje, odpor bude menší.

Zní to jako hodně práce? To je! Všichni bychom si přáli, aby naše děti dělaly pouze to, o co je žádáme, bez toho abychom museli sahat do hlubších rezerv naší trpělivosti a kreativity. Zejména na konci dne, kdy jsme unavení.

Jednáme však s mladými lidskými bytostmi, které nemají plně rozvinuté prefrontální kůry mozku. Ještě nechápou, proč je důležité čistit si zuby, a stále jsou ve vývojovém stádiu učení se sebekázni. Nervová spojení pro sebekázeň se vytvářejí pokaždé, když si dítě ZVOLÍ vzdát se něčeho, co chtějí (v tomto případě nevyčistit si zuby), aby získaly to, co chtějí více (vřelý vztah s námi). Když je k něčemu nutíme, nemají volbu a nerozvíjí sebekázeň. Ve skutečnosti ještě posilujeme odpor vůči našemu vlivu.

Takže ano, vyžaduje to hodně práce. Je to ale nejen mnohem příjemnější než dítě shazovat nebo ho trestat, je to především lepší pro jeho vývoj. Není to ztráta času! Je to čas napojení, posiluje to váš vztah a pomáhá to dítěti rozvinout sebekázeň. A místo toho, abyste ho učili, že silnější vyhrává, učíte ho několik úžasných lekcí:

• Mámě a tátovi záleží na tom, co chci a snaží se spolupracovat namísto pouhého použití síly a vyhrožování. Proto chci s nimi spolupracovat.
• Nejsem špatný člověk, protože si nechci čistit zuby. Moji rodiče mi rozumí. Ale přesto to musím dělat.
• Lidé mohou mít různé názory a různé potřeby; pokud uvažujeme tvořivě, můžeme vždy najít řešení, které funguje pro všechny.
• Stále nechápu, proč je čištění zubů pro mé rodiče tak veledůležitá věc, ale není to tak špatné. Je to dokonce legrace, protože pak cítím, že k sobě máme blíž.
• Miluji své rodiče. Jsou úžasní. Takže dokonce dělám věci, které chtějí, jen proto, že to po mně chtějí.

Co víc byste si mohli přát?

Tento článek přeložila Assya Waisser. Upravila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of www.AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article How Can You Enforce Limits If You Don’t Use Force?