Jak naučit sourozence komunikovat bez boje

Konflikt je součástí každého lidského vztahu, neboť do každého vztahu vstupují dva jedinci s různými potřebami a pohledy na věc. Úlohou nás, rodičů, je naučit děti řešit konflikty způsobem, který je sbližuje.

Vstupovat do situace a snažit se rozhodnout, kdo má pravdu a kdo se mýlí, nefunguje. Nejenže děti neučíme, jak řešit konflikty, ale navíc ještě neúmyslně posilujeme sourozeneckou rivalitu tím, že straníme jednomu dítěti na úkor druhého.

Na druhé straně, výzkum ukazuje, že pokud je pouze ponecháme bez jakéhokoli vedení, „aby si to mezi sebou vyřídily“, silnější dítě zvítězí a my tím pouze posilujeme šikanující chování.

Existuje lepší způsob, jak řešit vzájemné spory. Takový, který dětem umožní budovat zdravé vztahy po celý život.

1. Sledujte, zda děti potřebují pomoc. Pokud ještě nejsou emoce příliš vyhrocené, dokážou děti často najít spravedlivá řešení samy.

2. Pokud se jim konflikt nedaří vyřešit, zhluboka se nadechněte, abyste zůstali klidní a pak teprve zasáhněte.

3. Nabídněte oběma dětem empatickou reakci tím, že popíšete jejich hlediska. Řekněte, co vidíte, že v dané situaci každý požaduje, nebo proč jednají tak, jak jednají (i když s nimi nesouhlasíte).

4. Pomozte každému dítěti vyjádřit navzájem své potřeby slovy, aniž by na sebe musely útočit.

5. Připomeňte si rodinná pravidla, na kterých jste se předem společně domluvili, aniž byste „obviňovali“ jedno z dětí.

Jak to provést? Pokud máte více než jedno dítě, budete mít každý den několik příležitostí, jak své děti naučit rozpoznat a sdílet jejich pocity. Přeformulujete dané situace. Místo netrpělivosti si vždy připomenete, že pokaždé, když se vaše děti hádají, je to příležitost k učení.

Podívejme se na několik příkladů.

Tříletý James si hraje s popelářským autíčkem. Violet, 15 měsíců, k němu zezadu přijde a zatahá ho za košili. James se rozčíleně ohlédne. Jak se otočí, aby ji odstrčil, maminka řekne: „Jamesi, Violet tě zatahala za košili. A tobě se to, zdá se, nelíbí. Můžeš jí to říct? Když ji odstrčíš, bude ji to bolet.“

James: „Violet, ne!“

Maminka: „Jamesi, slyším, že říkáš Ne! Můžeš Violet říct, co je to, co nechceš?“

James: „Netahej mě za košili!“

Violet stojí a s vykulenýma očima kouká střídavě na maminku a na Jamese, jak spolu mluví.

Maminka: „Violet, James říká, abys ho netahala za košili. Snažíš se upoutat Jamesovu pozornost? Chceš si s ním hrát?“

Violet se usměje a zatleská.

Maminka: „Jamesi, vidíš, jak moc si s tebou chce Violet hrát? Proto tě tahala za košili; snažila se ti říct, že si s tebou chce hrát. Koukám, že si hraješ s popelářským autem. Myslíš, že bys Violet mohl do hry nějak zapojit?“

James: „Tady, Violet… Můžeš si vzít sklápěčku. Jeď naložit kostky a přivez je sem k popelářům.“

Čtyřletý Johnny přijde do pokoje, kde si pětiletý Christian hraje s modelem letadýlka. Johnny se snaží chytit letadlo.

Johnny: „Teď jsem na řadě já!“

Christian: „Ne, já jsem ještě na řadě… Dnes si s ním hraju dlouho.“

Johnny začne plakat, snaží se natáhnout se po letadýlku, když s ním Christian létá kolem něho a dělá hlasité zvuky motoru.

Otec: „Slyším Johnnyho brečet… jste vy dva v pořádku?“

Johnny: „Jsi zlý!“

Otec: „Johnny, vidím, že tě něco trápí… Můžeš svému bráškovi říct, co bys chtěl, místo abys mu nadával?“

Johnny: „On mě provokuje! Já si chci také hrát s letadýlkem!“

Christian: „Teď jsem ale na řadě já.“

Otec: „Johnny říká, že si chce také pohrát s letadýlkem. Christian říká, že se ještě nechce střídat… Hmm.. To je zapeklitá situace… Johnny, já vím, že je nepříjemné čekat.“

Johnny: „Já nechci čekat… Já chci létat teď! A chci mu dotankovat naftu z náklaďáku.“

Otec: „Johnny, já slyším, že chceš letadýlko hned teď a že víš přesně, co s ním uděláš, až ho dostaneš. Zeptáš se Christiana, jestli ti to letadýlko dá, až si s ním dohraje?“

Johnny: „Christiane, dáš mi to letadýlko, až s ním dolétáš?“

Christian: „Tak jo. Ale já dneska létám dlouho.“

Otec: „Dobře… pravidlo u nás doma je, že můžeš být na řadě dlouho… A můžeš Johnnymu říct, kdy si myslíš, že budeš připravený mu letadýlko předat?“

Christian: „Potřebuju ho až do chvíle, než se půjdeme koupat.“

Johnny: „Tak já ho ale pak budu mít vedle postele, abych byl zítra na řadě první.“

Otec: „Takže Christian bude mít letadýlko až do koupání, pak si ho vezme Johnny a bude s ním spát, aby si s ním mohl zítra od rána hrát? Taková je domluva?“

Christian: „To by šlo. Sleduj, jak létám, tati!“

Johnny: „Tak jo… A mohl bych být pozemní obsluha, která dotankuje letadlo, až přistaneš, Christiane?“

Šestiletý Sebastian si hraje na školu se svou osmiletou sestrou Claire, která hraje učitelka.

Sebastian: „Já už si nechci hrát.“

Claire: „Musíš si hrát. Já jsem učitelka a já rozhoduju.“

Sebastian: „Tati, musím si s Claire ještě hrát?“

Otec: „Každý se sám rozhodne, s kým si bude hrát. Chceš si ještě hrát?“

Sebastian: (šeptá tátovi) „Ona je moc přísná.“

Otec: „Já tě slyším, ale je potřeba, aby tě slyšela tvá sestra.“

Sebastian: (šeptá tátovi) „Řekni jí to ty.“

Otec: „Zdá se, že máš strach to Claire říct… Dokážeš jí říct, jak se cítíš?“

Sebastian: (ke Claire) „Jsi moc přísná.“

Claire: „To tedy nejsem!“

Otec: „Sebastiáne, zkus říct své sestře, jak se cítíš, místo toho říkat jí, jaká si myslíš, že je?“

Sebastian: „Mně se tohle nelíbí. Já nemůžu o ničem rozhodovat.“

Claire: „Dobře… chceš být na chvíli učitel ty? Já budu zlobivý žák!“

Všímáte si, co dělají všichni tito rodiče? Pomáhají dětem rozpoznat a vyjádřit emoce, aniž by na sebe vzájemně útočily. V knize AHA rodičovství Sourozenci, ze které jsou i tyto úryvky, najdete mnoho podobných modelových rozhovorů a nástrojů, jak učit děti rozvíjet emoční inteligenci a dovednosti, které jim pomohou vyřešit problémy způsobem, který je bude sbližovat. 

Přeložila v knize AHA rodičovství – Sourozenci Jana Vlková. Článek upravila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knih Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting a Peaceful Parent, Happy Siblings.

Original article Helping Siblings Communicate Instead of Fight