Jak zůstat „v kontaktu“ s našimi teenagery

Práce nás, rodičů, spočívá v uspokojování emocionálních potřeb našich dětí v každé fáze jejich vývoje tak, aby mohli postoupit k požadavkům další etapy. V období puberty se vše, co jsme udělali správně a špatně, dostává do popředí. Pokud jsme přijali potřebu našeho dítěte být na nás závislé, A ZÁROVEŇ i jeho vývoj v samostatnou bytost, zůstane na nás silně napojené, i když se jeho pozornost přesune na vrstevníky, střední školu a vášně, které zaznívají v jeho duši.

Je vhodné, aby se děti v průběhu dospívání stávaly více nezávislými. Pro většinu těchto let je však rozhodující, aby rodiče zůstali emocionálním a morálním kompasem.. Děti začnou experimentovat s intimními vztahy mimo rodinu. Aby to úspěšně zvládaly, stále se spoléhají na to, že vztahy doma zůstanou pevné. To znamená, že teenager, který odmítá nabídky rodičů ke kontaktu, pravděpodobně hledá venku něco, co se mu doma nedostávalo.

Nejspolehlivější prognóza toho, jak brzy bude vaše dítě sexuálně aktivní? Čím blíže je vám a jeho druhému rodiči, tím déle bude čekat.

Potřebujeme našim dětem dávat najevo, že jsme jejich emocionální podporou, dokud nebudou připraveni spoléhat se po emocionální stránce sami na sebe. V naší kultuře necháváme teenagery příliš často přenášet svou závislost na okolí mimo rodinu s katastrofálními následky. Dospívající se často vzdávají sami sebe ve snaze zažít blízkost, po které touží, jen aby ve výsledku narazili na tvrdou realitu toho, že jejich vrstevníci nejsou vývojově schopni jim nabídnout to, co potřebují.

NENÍ to znamení zdravého emocionálního vývoje dospívajících, když své rodiče odstrkují, nebo jestliže ho rodiče nechají to dělat. Je to známka poškozeného vztahu.

Zkoušet vychovávat, když je vztah s vaším dospívajícím poškozen, je jako tlačit balvan do kopce. Ve vztahu s vaším dítětem není na nápravu nikdy pozdě. Vždy se znovu můžete sblížit. Je ale mnohem těžší vybudovat silné spojení, pokud chybějí základy.

Jak zůstat ve spojení s naším dospívajícím dítětem?

1. Uvědomte si, že silná potřeba nezávislosti vašeho dospívajícího dítěte neznamená, že na vás nemůže zůstat napojen.

Pokud dovolíte svým teenagerům používat vlastní úsudek a být sami sebou, a ne těmi, kterými chcete, aby byli, získají přirozenou nezávislost odpovídající jejich věku bez potřeby se od vás odstřihávat. Pokud na druhé straně trváte na tom, aby hrál sport, který milujete, nebo aby souhlasil s vašimi politickými názory, vaše dospívající dítě bude muset volit mezi vztahem k vám a vlastní integritou.

2. Poslouchejte. Vciťujte se. Co nejméně raďte.

Nezáleží na tom, jak dobrá je vaše rada. Pokaždé, když ji nabídnete, dáváte svému dospívajícímu najevo, že nedokáže vyřešit své problémy sám. Buďte ozvěnou, ne knihou a uvidíte, že si k vám  dospívající bude chodit pro další dávku.

3. Buďte k dispozici, když si chce povídat.

Pro většinu dospívajících to znamená pozdě v noci nad svačinou. Stojí to za zdřímnutí, a dokonce i za nastavení budíku na jednu hodinu v noci. Budete se divit, o kolik bude váš dospívající v tak časných ranních hodinách sdílnější. Většina dětí nebude mluvit na předem naplánovaných schůzkách. A nic je neumlčí rychleji, než když je budeme nutit mluvit. Děti mluví, když je něco zaujme, zejména pokud jste prokázali, že jste dobří posluchači, a zároveň příliš nelpíte na jejich otevřenosti vůči vám (pokud na ně budete naléhat, budou mít pocit, že musí bránit svou nezávislost a budou před vámi mít tajemství.) Najděte způsoby, jak být na blízku a k dispozici bez toho, aniž by to vypadalo, že se domáháte kontaktu. Může se to zdát samozřejmé, ale když dáte najevo, že jste tu pro něj, nabízíte příležitost ke kontaktu, který by jinak možná nenastal:

„Budu v pracovně, kdybys mě potřeboval.“ nebo „Musím zaběhnout do obchodu, ale klidně mi zavolej, když bys mě potřebovala.“

Být k dispozici je především stav mysli. Vaše dítě bude cítit, jestli jste pro něj emočně dostupní. Rodiče, kteří mají blízké vztahy se svými mladistvými, často říkají, že jak jejich děti povyrostly, navykli si všeho nechat, jakmile dítě signalizovalo touhu mluvit. To může být obtížné, pokud máte náročnou práci a jiné povinnosti. Ale děti, které mají pocit, že jsou jiné věci pro rodiče důležitější, často hledají emoční podporu jinde. A to je naše prohra, stejně jako jejich.

4. Nesnažte se je předělat.

Váš teenager se stále učí, jak o sebe pečovat a téměř každý týden experimentuje s novými identitami. Myslíte, že by vypadala lépe s vlasy z obličeje? Máte za to, že by si měl častěji mýt obličej? Ujistěte se, že všechny návrhy předkládáte taktně a pouze jednou. Poté už je vaše dospívající bude vnímat jako že ji zavrhujete.Vyzýváte k pozitivní reakci? Děti toho mají v hlavně spoustu, od testu z dějepisu přes nábor do fotbalového týmu až po nejnovější počítačovou hru. Nemluvě o tom, že než dovrší jedenáct dvanáct, jsou zaplaveni hormony a kontrolují se v každém zrcadle. Rodiče mohou být na jejich seznamu zoufale nízko.

5. Vítejte jejich přátele.

Chcete, aby se zdržoval doma, že? Dbejte na to, aby bylo doma k dispozici vždy nějaké občerstvení a když se nečekaně nahrnou do domu, s úsměvem je pozdravte.

6. Sledujte „rovnováhu dobré vůle“ ve vašem vztahu s dospívajícím a podle potřeby jej dosyťte společnými příjemnými chvilkami.

Vědci nalezli způsob, jak předvídat, které páry se nakonec rozvedou: ti, kteří neusilují alespoň o 5 pozitivních interakcí na každou jednu negativní. Ukazuje se, že udržení tohoto poměru 5:1 je efektivní pojistka pro udržení vzájemné vazby v každém vztahu, včetně té mezi rodiči a dospívajícími.

Ať se snažíme sebelíp, my všichni se někdy k dětem chováme hůř, než by bylo optimální. Nezapomeňte, že každý z těchto těžších momentů vyžaduje pět pozitivních interakcí k obnovení rovnováhy ve vztahu. Mohou to být maličkosti – úsměv nebo poplácání po rameni – pokud jste si jisti, že mají pozitivní vliv.

Jedno upozornění! Odolejte pokušení koupit pět dárků, i přesto že jste to královsky zvorali. Příležitostné dary jen tak jsou v pořádku, ale všechny děti rozlišují mezi emocionální blízkostí a věcmi a vždy si všimnou, když si rodiče kupují jejich náklonnost. Nebudou ty dary odmítat, ale je to čistá ztráta na emocionálním bankovním účtu.

7. Neberte si to osobně.

Váš teenager bouchne dveřmi do svého pokoje a zakřičí: „Nenávidím tě, ničemu nerozumíš!“

Co je nejdůležitější si zapamatovat? NEBERTE SI TO OSOBNĚ! To není primárně o vás, je to o nich: jejich spletité pocity, jejich obtížné sebeovládání, jejich nezralá schopnost porozumět a vyjádřit své emoce. Vezmete-li si to osobně, bude vás to zraňovat, což znamená, že uděláte to, co děláme všichni, když jsme zraněni: buď se uzavřete nebo druhého seřvete, případně oboje. A to jen zhorší už tak náročnou situaci pro všechny zúčastněné.

Nebrat si věci osobně znamená, že:

• Se nadechnete zhluboka

• Necháte tu bolest odejít

• Připomenete si, že vás dítě nepřestalo milovat, jen se momentálně nedokáže s tou láskou dostat do kontaktu

• Vědomě ztišíte hlas

• Usilovně si budete připomínat, jaké to bylo být dítětem, které je naštvané a které vyvádí

• Promyslíte, jak reagovat v klidu a konstruktivně

Stále stanovujete hranice, ale můžete tak učinit s co největším klidem. Vaše dítě to hluboce ocení, i když to v tomto momentě není schopno uznat. Ani v nejmenším vás nenabádám k tomu, abyste dovolili dítěti chovat se k vám neuctivě. Navrhuji vám jednat laskavě a empaticky.

8. Zdůrazněte důležitost vztahů ve vaší rodině tím, že strávíte nějaký čas spolu každý den.

Ať už je to pět minut před spaním nebo společné mytí nádobí po večeři, ujistěte se, že strávíte se svým dospívajícím nějaký čas každý den. Pokud se váš teenager zdráhá trávit s vámi čas, dohodněte si s ním pravidelné aktivity, které budou bavit vás oba: zahrát si ping pong nebo si dát spolu každý večer šálek čaje, každé pondělí večer si zajít procházkou na zmrzlinu, připravit spolu brunch nebo si v neděli ráno zahrát basket. Děti si často nechávají sdílení svých trápení právě pro tyto chvíle se svými rodiči. Nečekejte, že se váš syn nebo dcera svěří nebo vám ukáže svou zranitelnost při každém setkání nebo když to zrovna očekáváte. Pokud však zavedete dostatek pravidelných příležitostí, jak být spolu, stane se to.

9. Pokud dítě na vaše nabídky nereaguje tak, jak si přejete, udělejte krok zpět a sledujte, jak to děláte.Vyzýváte k pozitivní reakci? Děti toho mají v hlavně spoustu, od testu z dějepisu přes nábor do fotbalového týmu až po nejnovější počítačovou hru. Nemluvě o tom, že než dovrší jedenáct dvanáct, jsou zaplaveni hormony a kontrolují se v každém zrcadle. Rodiče mohou být na jejich seznamu zoufale nízko.

Najděte způsoby, jak se dostat do jejich zorného pole přátelským, neškodným způsobem. Je v pořádku požadovat a očekávat kontakt – máte právo na vztah s vaším dítětem. Je však pravděpodobnější, že bude reagovat tak, jak chcete, pokud mu pomůžete vzpomenout si, proč vás má rádo!

„Doufala jsem, že někdy tento víkend budeme moci jít na společný brunch jen já a ty“ bude fungovat mnohem lépe než „Ani se mnou v poslední době nepromluvíš!“

10. Když se s našimi dětmi po celém dni setkáme, musíme se potkat i s jejich emocionálním batohem.

Život s nekonečnými rozptýleními a neustálými separacemi svým způsobem podrývá vztah. V době, kdy jsou naši dospívající od nás odděleni, orientují se na jiné věci: na své kamarády, jejich tým, počítač. Všichni rodiče musí opakovaně obnovovat napojení na své mladistvé, aby kompenzovali onu každodenní erozi vytvořenou odloučeními a rozptýleními v běžném v životě.

Efektivní rodičovství je téměř nemožné, dokud není obnoveno pozitivní spojení s vaším dítětem. Berte to jako preventivní údržbu dříve, než nastane nějaký problém.

Jestliže očekáváte, že znovu se na sebe napojovat je důležitou součástí života, vaše dítě bude toto očekávání sdílet. Dožadujte se pozornosti svého mladistvého v neškodném duchu, s lehkostí a nezájem si neberte osobně. Jakmile si zvyknou na pravidelné opětovného spojení poté, co jste byli od sebe, vezmou to jako samozřejmost.

11. Berte na vědomí odchody a příchody.

Když vy nebo vaše dospívající odchází, rozlučte se. Když se vrátíte, přivítejte se. Když se ráno poprvé setkáte, vždy ho pozdravte, nejlépe i obejměte. To se může zdát samozřejmé, ale mnoho rodin to nedělá. Výzkum ukazuje, že muži, kteří při ranním odchodu do práce objímají své ženy na rozloučenou, žijí déle, vydělávají více a jsou šťastnější. I když zatím neexistují žádná data o tom, jak se to týká rodičů a dětí, můžete si vsadit na to, že já objímám na rozloučenou své dospívající, stejně jako svého manžela (samozřejmě, že můžu udělat výjimku, pokud jsou přítomni jejich kamarádi, ale často dostanou objetí i oni)!

12. Když se znovu potkáte, vědomě přeneste svou pozornost.

V opačném případě je pro nás všechny automatické, že dál přemýšlíme o schůzce, které jsme se právě zúčastnili, nebo o tom, co potřebujeme vyzvednout v obchodě. Teenageři jsou často připraveni mluvit, jakmile nasednou k vám do auta. V okamžiku, kdy usednou ke svému počítači, je nějaké kontakt s rodiči to poslední, co chtějí dělat.

13. Dokud jste se na sebe znovu nenapojili, minimalizujte rozptylování.

To se může jevit jako samozřejmé, ale pokud si dokážete vypnout zprávy, když vaše dítě nastoupí do auta, s větší pravděpodobností se na něj napojíte a dozvíte se o tom, co se stalo na zkoušce kapely. Pokud se vrátí z přespání u kamarádky, snažte se nemít ve stejnou dobu v domě návštěvu. Trvejte na tom, že stráví nějaký čas s rodinou, než půjde na telefon nebo na počítač se svými přáteli. Když jeden z vás přijde domů, během přivítání neberte telefon, i kdyby se jednalo o běžné odloučení. Stejně jako automaticky přijímáme telefonní hovory je důležité vzájemné přivítání a kontakt. K těmto účelům slouží záznamníky.

14. Nalaďte se na náladu vašeho teenagera.

Je nepravděpodobné, že po tom, co jste strávili čas od sebe, budou vaše nálady v souladu. Abyste se na dítě znovu napojili, budete mu muset pravděpodobně přizpůsobit vaši náladu. Když přijdete celí šťastní a vaše dítě bude právě v zasmušilé náladě, setkáte se s dusivým tichem.

15. Vítejte projevy závislosti.

Váš teenager neustále potlačuje potřebu závislosti, aby mohl fungovat nezávisle v jeho náročném okolí. Vaše přítomnost, plná útěchy a vřelosti, mu signalizuje, že se může uvolnit a přestat být na pozoru. Očekávejte, že se bude občas doma chovat dětinsky a nebojte se ho trochu rozmazlovat. „Nepodporujete v něm závislost“. „Dovolujete mu“ prožívat závislost, která tam stejně je, a jinak by byla skrytá. Nebojte se. Váš teenager nebude závislý navždy.

16. Kromě každodenní prevence, sjednávejte nápravu, kde je to potřeba.

Pokud se potřeby bezpečné vazby dětí z nějakého důvodu nenaplnily, pravděpodobně se on nebo ona uchýlili ke skupině vrstevníků, aby si je pokusili naplnit u nich. Je nemožné výchovávat, když nejste „bezpečnou základnou“ vašeho dítěte, jak říkají teoretici attachmentu (bezpečná vazba). Budete muset učinit nějaká opatření, aby se vazba dítěte zaměřila na vás, kam patří.

Nepokoušejte se o vychovávání, dokud váš vztah nebude na lepší úrovni tak, že bude vaše dítě chtít spolupracovat, aby vás potěšilo.

Kultura Spojených států často předpokládá, že dospívající a mladí dospělí, kteří jsou si blízcí se svými rodiči, jsou ve svém životě méně nezávislí. Nedávný výzkum potvrzuje, že to není pravda. Ve skutečnosti je to tak, že mladí dospělí, kteří cítí, že mohou upřímně sdílet své záležitosti s rodiči, říkají, že se bez obav a svobodně rozhodují a necítí potřebu vzpírat se očekáváním svých rodičů.

Přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knih Peaceful Parent, Happy Kids

Original article Staying connected to your teen