Když se nám chce křičet…

10 kroků jak se uklidnit

„Vaše modelové rozhovory krok po kroku jsou skvělé. Moc se mi líbí, jak tím přímo ukazujete, co říct a odpovídáte na to, co mě napadá. Ta nejtěžší věc je ale zase a znovu se uklidnit, když se moji kluci rozdivočí a „mačkají mi knoflíky.“ Nakonec začnu křičet navzdory mým nejlepším úmyslům.“    – Mollie

Mollie má pravdu. Ta nejtěžší část rodičovství je zvládání našich vlastních emocí. Co se tedy děje, když dítě udělá něco, co vás přinutí křičet? Jaké jsou možnosti?

Můžete:

1. křičet a později si to vyčítat.
2. odolat křiku tím, že se uklidníte

Jinými slovy, můžete napětí ještě víc vystupňovat anebo se můžete pokusit uklidnit se.

Samozřejmě máte více možností, když uděláte kroky pozitivním směrem PŘEDTÍM, než se vám chce křičet. Často to s dětmi nezvládneme, protože jsme nestanovili hranice a něco nás dráždí. Někteří rodiče se tak snaží být trpěliví, že věci nechávají dojít příliš daleko a pak vybouchnou.

Klíčem je stanovit hranice PŘEDTÍM, než se naštvete. V momentě, kdy začnete cítit narůstající vztek, dostáváte signál něco udělat. Ne, křičet ne! Je čas zasáhnout pozitivním způsobem, aby se uspokojily potřeby každého z vás a vy tak zamezíte podrážděnému chování.

Ale co když navzdory svému nejlepšímu úsilí se stane něco, co vás hodí přes palubu?

1. Pokud je to nutné, zasáhněte a odveďte dítě do bezpečí. A samozřejmě běžte ke komukoliv, kdo pláče nebo je zraněný. Ale neotevírejte pusu na to dítě, na které se vám chce křičet. Cokoli vypustíte, toho budete později litovat. Kousněte se do jazyka. Jen se soustřeďte na to, aby byli všichni v bezpečí.

2.Nehrozí vám žádné nebezpečí! Tohle je kritický okamžik; vaše tělo jev zajetí hormonů „boj nebo útěk“ a vaše jedna část si myslí, že jste v nebezpečí. Cítíte, že musíte okamžitě jednat; pravděpodobně udeřit na vaše dítě. Opakujte po mě: NEHROZÍ MI ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ!

3. Vědomě mluvte co nejklidnějším hlasem, kterého jste schopni. „Potřebuji se uklidnit. Budu hned zpátky“ a vzdalte se od dítěte. (Pokud bylo jedno dítě napadeno druhým, vezměte ho s sebou, aby bylo chráněno.)

Možná si říkáte, jak se pak vaše dítě naučí nedělat tyhle věci, když zůstanete klidní.

Výzkumy ukazují, že když se rozčílíme, naše děti se rozčílí ještě víc a ty funkce mozku, které mají na starost učení, se zavřou. Děti se nejlépe učí skrz citlivě, empaticky, nastavené hranice, což snižuje jejich podráždění, a následnou diskuzí, jak problém řešit, ale až když jsou klidné. Naproti tomu, když jednáme ukvapeně, naše dítě se dál vymyká kontrole.

4. Udělejte cokoli, co vás uklidní a zmírní váš vztek. Dýchejte zhluboka alespoň 10x. Vytřepejte napětí ven z prstů na rukou. Postříkejte si vodou obličej. Koukněte se do zrcadla a ujistěte sami sebe: „Jsem dobrý rodič. To bude dobré. Cokoli se stane, zvládnu to.“

5. Změňte své myšlenky, abyste mohli změnit své pocity. Jestliže si myslíte, že vaše dítě je rozmazlený fracek, ze kterého vyroste kriminálník, nemůžete se uklidnit. Pravdou je, že vaše dítě je malý člověk, který prožívá bolest a ukazuje vám to tím, jak se chová. Připomeňte si „Chová se jako dítě, protože JE dítě…moje dítě potřebuje mou lásku, když si jí nejméně „zaslouží.“

6. Jakmile se uklidníte, vraťte se k dítěti a stanovte jakékoli hranice, které jsou potřeba a co nejcitlivěji. Demonstrujete vašemu dítěti, jak zvládat své emoce. Doufejme, že se nyní už cítíte natolik klidní a laskaví, abyste pomohli dítěti vyjádřit jakékoli emoce, které vedly k jeho výbuchu. Pokud jste ale pořád příliš rozčílení, jen řekněte „Jsem pořád rozčílená z toho, co se stalo. Já vím, že jsi byl rozčílený taky, ale víš, že se takhle nechováme. Promluvíme si o tom za chvíli, až budeme oba klidnější.“

Nevýhoda tohoto vyčkávání je, že jste dítěti nepomohly s jeho pocity, když je s nimi v kontaktu a ony stále řídí jeho chování. Na druhou stranu, jestliže jste pořád naštvaní, nemůžete být skutečně laskaví k vašemu dítěti a cokoli řeknete, jen vše zhorší. Takže vyčkejte s tou těžkou prací znovu navázat kontakt, dokud budete moci s dítětem mluvit bez napadání.

7. Když už jsou všichni klidní, promluvte si o tom, co se stalo. Vaším prvním cílem je dostat na povrch ty emoce, které vedly k onomu chování. Můžete dítěti pomoci je zpracovat a zvládnout, aby už v budoucnu nevedly k dalšímu špatnému chování. Klíčem k tomu je být empatický k pocitům dítěte. Pamatujte, že chování musí mít stanovené hranice, ale všechny pocity jsou dovoleny: „Uhodil jsi svého bratra…musel jsi být hodně naštvaný…často se na brášku zlobíš…je těžké se o mě dělit, já vím…někdy si přeješ, abys žádného brášku neměl…každý se někdy takhle cítí…víš, že já bych nikoho nemohla milovat víc než tebe…máš v mém srdíčku zvláštní místo, které je jen tvoje.

8. Jakmile se oba uklidníte a ucítíte, že jste se znovu spolu napojili, je čas pro lekci. Prozkoumejte se svým dítětem možnosti, jak by mohlo takovou situaci zvládnout příště. „Vím, že jsi byl naštvaný, A já nedovolím, abys bil svého bratra. Já vím, jaké to je cítit se takhle rozzlobený….co bys mohl udělat příště místo bití?…Použít slova?….Ano. Co dál?…Myslíš, že bys mě mohl zavolat na pomoc? Zadupat nohama? Skvělé. Pojďme si to vyzkoušet.“

9. Prevence je nejlepší medicína. Když vaše „nádrž“ není plná, jste vydáni napospas vašim spouštěčům. Jedno malé zmáčknutí od vašeho tříleťáka a vy vklouznete na tenký led. Můžete dávat jen to, co máte sami uvnitř, takže dbejte na to, aby vaše nádrž byla plná. Promluvte si s důvěryhodným přítelem o zkouškách rodičovství. Vypněte PC a jděte brzy spát. Tvořte denně příležitosti k tomu, abyste se s dětmi zasmáli. Zkuste se zastavit a opravdu si své dítě užít, i ve všem tom stresu a chaosu.

10. Předstírejte, dokud se vám to nepodaří. Co když se uslyšíte křičet před tím, než jste se stačili zastavit? V momentě, kdy si toho všimnete, jednoduše přestaňte. Uprostřed věty. Zavřete pusu. Neztrapňujete se, demonstrujete způsob sebekontroly, který chcete naučit své dítě. Pokud to uděláte pokaždé, dříve či později budete schopni se zastavit ještě před tím, než byste začali křičet. Budete na vaší cestě stát se rodičem, který nikdy nekřičí. A vaše knoflíky nebudou mačkány tak často. Jednoduché? Ne. Možné? Naprosto.

Kéž dnes tvoříte zázraky, velké a malé.

Požehnání, Dr. Laura

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.