Když vás potřebují obě děti najednou

„Zjistila jsem, že když moje dítě vidí, jakým způsobem pomáhám druhým dětem zpracovat silné emoce, vnímají to a samy pak jsou schopny pomoci. Děti často napodobují mé jednání a umí pak k sobě navzájem přistupovat se soucitem a pochopením.“    Seasyn

Pokud máte více než jedno dítě, nejtěžší je to pravděpodobně tehdy, když vás potřebují obě najednou. Přestože je vaše láska nekonečná, máte pouze dvě ruce.

Proto je „preventivní údržba“ vztahu tak důležitá – děti se nehroutí tak často nebo nepředvídatelně (Co je preventivní údržba se dozvíte na str. 221 v knize AHA rodičovství)

Nevyhnutelně se však objeví situace, kdy budete jediným přítomným dospělým pečujícím o více dětí a obě děti vás budou potřebovat najednou. Nebo bude jedno dítě vyžadovat deset minut vaší plné pozornosti, ale vy se na něj nebudete moci soustředit, protože se věnujete druhému dítěti. Co můžete dělat ?

1. Když vás obě děti potřebují najednou

…pokuste se věnovat oběma (pokud vyberete pouze jedno, vaše děti to pochopí jako nadržování druhému nebo jako preferenci oblíbenějšího). Popište, co se právě děje.

„Mám tu dvě rozčílené děti a obě teď něco trápí! Oba dva teď potřebujete tatínka, že ano? Pojďte sem, moje zlatíčka, táta má vždy dost velkou náruč pro oba…ty pojď napravo a ty nalevo, oba ke mně…vše je v pořádku, můžete plakat, jak moc potřebujete…a potom to vyřešíme a bude lépe…cokoliv se stane, vždycky to spolu dokážeme vyřešit.“

Není to snadné, ale je to možné. Jednoduše děti od sebe oddělte, aby byly fyzicky z dosahu jeden druhého.

2. Pokud se potřebujete věnovat jednomu dítěti na úkor druhého, mluvte s dítětem, ke kterému momentálně nemůžete jít.

Když se jedno dítě (Brian) zraní fyzicky, zatímco druhé dítě (Kaylee) je zraněné citově, můžete zvednout Briana a přitom říkat:

„Kaylee, já slyším, že máš trápení a že mě potřebuješ. Za chvilku budu u tebe. Jen teď pomůžu Brianovi s jeho bebíčkem a pak zas pomůžu tobě s tvými pocity.“

3. Zatímco se věnujete dítěti, které je více rozčilené, zabavte to druhé.

Pokud se jedno dítě zdá rozrušené méně, na moment se na něj napojte a ubezpečte se, že je v pořádku. Obejměte ho a řekněte: „Mám pro tebe speciální úkol na pár minut, zatímco pomůžu tvé sestře s jejími pocity.“ Potom mu dejte hru, o které víte, že ji miluje, například oblíbenou audio knihu nebo krabici se senzorickými sáčky připravenou pro chvíle, kdy krmíte miminko a potřebujte dítě zabavit.

(O senzorických sáčcích se dozvíte v kapitole 9 Peaceful Parent, Happy Siblings. Sami si můžete tyto senzorické sáčky nebo krabičky vytvořit předem a mít je po ruce pro případ, že dítě potřebujete zabavit. Na internetu najdete spoustu nápadů, jak tyto sáčky vytvořit.)

Obáváte se, že se vaše 16-ti měsíční dítě nedokáže zabavit samo a bezpečně? Podívejte se na internetu na senzorické sáčky pro batolata a použijte vodotěsnou lepící pásku, kterou dítě neroztrhne. Zatímco utěšujete to dítě, které bylo fyzicky zraněné, dejte to druhé do vedlejší místnosti s krabicí aktivit tak, abyste na ně viděla.

4. Když si dítě dělá starosti o plačícího sourozence, uznejte jeho pocity a ujistěte jej, že bude v pořádku.

„Tvoje sestra je smutná a naštvaná…pomáhám jí s jejími pocity…za chvíli se bude cítit lépe.“

5. Když druhé dítě trvá na tom, že chce přijít blíž

…posaďte se na zem a mějte každé dítě na opačné straně. Budete muset přesouvat pozornost z jednoho na druhé, ale můžete uznat pocity obou dvou.

6. Dítě, které prochází záchvatem, často ještě rozčílí, když do toho sourozenec vstupuje.

Jednoduše uznejte jeho neštěstí:

„Nechceš tady tvojí sestru…máš dost těžkostí i bez ní…někdy je těžké mít kolem sebe druhého člověka.“ Potom obnovte bezpečí: „Sestra si jen o tebe dělá starost…zůstane tamhle, pryč od tebe. Já jsem tady.“

7. Udržujte smysl pro humor.

Dvě plačící děti budeme vnímat jako krizovou situaci. Zajisté si zasloužíte medaili, jestliže jste schopni na ně nevybuchnout. Pokud zvládnete zůstat klidní, pomůžete i jim změnit jejich energii. Když jsou děti přetažené a vyvádí, potřebují, abyste rozuměli příčině. („Jsi rozzlobený a smutný…tvůj bratr narazil do tvé věže a ta se zbořila..“) A stejně tak je důležité, aby se díky vaší neverbální komunikaci cítily v bezpečí: přestože se tak cítí, není to konec světa. Zhluboka se tedy nadechněte a vystupte ze stavu „boj nebo útěk.“ Prostě dýchejte a myslete na to, že se děti po pořádném pláči budou cítit a chovat lépe.

8. Snažte se nepoučovat.

Když jsme v úzkých, často se snažíme řešit problémy hledáním viníka. („Kdybys tohle neudělal tvé sestře, vše by bylo v pořádku. Příště mě poslouchej…“) Když jsou ovšem emoce vyhrocené, učební centra v mozku se uzavřou a vaše dítě se není schopno nic naučit. Nemluvě o tom, že pokud jsme rozčilení, řekneme často naprosto nevhodnou věc, která vychází ze strachu. Příliš nemluvte a jen se snažte se soucitem na dítě napojit. („Je mi moc líto, že je to tak těžké, zlatíčko.“)

9. Co když potřebujeme také plakat?

Klidně začněte! Vysvětlete dítěti, že to není jeho vina a že nemusí nic napravovat. Ujistěte ho, že každý občas potřebuje plakat a že až se trochu vypláčete, budete se cítit lépe. Předvádíte, že emoce neznamenají nebezpečí, což je prvním krokem ke zdravému sebeovládání (pokud pláčete pokaždé, když se vaše děti rozčílí, pak jim nemůžete příliš pomoci. Je čas si najít podporu pro vlastní léčení).

Není snadné reagovat v situacích, kdy vás obě děti potřebují najednou. Proto je tak nezbytná „preventivní údržba“ vztahu: skutečně snižuje počet nepředvídatelných záchvatů vzteku. Pomáhat dětem zpracovat silné emoce je těžká práce, protože se musíte sami umět ovládat. Ovšem když dítě sleduje, jak pomáháte jeho sourozenci projít velkým záchvatem, učí se, jak se vcítit a pomoci někomu, kdo trpí. A to je lekce, která se mu bude hodit po celý život.

Za půl hodiny tvrdé práce to určitě stojí!

Přeložila Lucie Brožová. Revidovala Linda Malenovská.

Napsala Dr. Laura Markham z AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article: How to help each child with big emotions