Léčba kňourání

Měly by děti kňouráním získat to, co chtějí? Určitě ne.

Měly by se naučit, že mohou dosáhnout svého, jestliže nabídnou dobré argumenty a učiní tak rozumným, humorným a okouzlujícím způsobem, který uspokojí potřeby obou stran? Pokud chcete, aby to v životě někam dotáhly, tak určitě ano.

Jak jim tedy pomoci to změnit?

Kňourání je běžné u batolat a předškoláků. Rodičům se většinou radí, aby u dětí vyžadovaly mluvení „normálním“ hlasem, jinak na kňourání nebudou slyšet. Jenže kňourání je projev hlubšího problému. Pokud tedy chcete eliminovat kňourání, musíte se zabývat tím, co se ukrývá pod ním. Pokud vás kňourání vašeho dítěte přivádí k šílenství, zde je 6 ověřených tajemství, jak ho ukončit. Které tajemství použijete záleží na tom, proč dítě kňourá.1. Kňourá, protože není schopno zvládnout, co se po něm požaduje.

Když lidé cítí, že je toho na ně příliš, začnou kňourat (batole sebou prostě praští o zem a ječí, ale jakmile jsou mu 3 nebo 4 roky, často začne místo toho kňourat). Uspokojte jeho základní potřeby jídla, odpočinku, klidu, lítání a blízkosti s vámi. Pokud to neuděláte, počítejte s kňouráním. Možná ubude záchvatů, ale s jistotou bude kňourat, pokud ho budete nutit vydržet cestu na nákup, když je hladové a unavené. Proč vytvářet negativní situace, které stresují vás oba a přispívají ke zvyku kňourat?2. Kňourá, protože potřebuje více napojení.

Zajistěte prevenci. Ujistěte se, že vašemu dítěti poskytujete dostatek vaší pozitivní pozornosti. Předcházejte kňourání tím, že věnujete dítěti pozornost PŘEDTÍM, než jí začne vyžadovat. Každý, kdo se musel ptát svého partnera „Miluješ mě?“ ví, že pozornost, kterou dostal až poté, co se zeptal, nikdy doopravdy neuspokojí naší potřebu. Ono tajemství spočívá v tom, že se chopíte iniciativy a věnujete dítěti pozornost, aniž by jí muselo vyžadovat a tak často, aby cítilo vaši podporu a napojení. Je také obzvlášť důležité napojit se na dítě, jakmile se začínají objevovat první známky toho, že potřebuje emocionální podporu, ještě předtím než to s ním začne jít z kopce (Ne, když kňourá, neodměňujete „špatné“ chování vaší pozorností. Když by kňouralo, protože má hlad, také byste si mysleli, že tím že ho nakrmíte, ho odměňujete? Vaším úkolem je uspokojovat potřeby dítěte, aby bylo schopné si poradit. Blízkost je základní lidskou potřebou a děti bez ní nemohou fungovat.)3. Kňourá, protože se mu nelíbí, co se děje, ale cítí se bezmocný na to, aby s tím něco udělalo.

Lawrence Cohen, skvělý autor Hravého rodičovství (Playful Parenting), říká:

„Když děti kňourají, cítí se bezmocné. Když jim za to vynadáme nebo jim odmítneme naslouchat, ještě pocity bezmoci posílíme. Když jim ustoupíme, aby kňourat přestaly, tak tu bezmoc odměníme. Když je ale lehce a hravě vyzveme, aby použily normální hlas, posílíme jejich sebevědomí a pocit schopnosti. A nalezneme most zpět ke sblížení.“

Pamatujte si, že tu nejste od toho, abyste manipulovali, ale abyste se na dítě napojili. Začněte tím, že dítěti dáte vědět, že slyšíte, co chce a vidíte jeho pohled na věc. „Opravdu moc chceš jít na hřiště, pořád mi to říkáš a já tady stále zastavuji u všech těch obchodů, do kterých nechceš jít a jsi zklamaný, že?“ Někdy už jen pocit dítěte, že slyšíte, co říká, stačí na to, aby přestalo kňourat.

Jestliže stále kňourá, můžete říct s dávkou hravosti: „To nezní jako ty. Zajímalo by mě, kam zmizel tvůj obvyklý silný hlas?“

Dejte dítěti najevo, že věříte, že dokáže mluvit svým „silným“ hlasem a nabídněte mu pomoc při jeho hledání. Udělejte z toho hru:

„Hele, kam se poděl tvůj silný hlas? Ještě před minutou tady byl. JÁ MILUJU tvůj silný hlas! Pomůžu ti ho najít. Pomoz mi ho hledat.. Je pod židlí? Ne…za dveřmi? Ne…HELE! Tys ho našel! To byl ten tvůj silný hlas! Jooo! Miluju tvůj silný hlas! A teď mi znovu řekni tvým silným hlasem, co potřebuješ.“

A nakonec dítěti ukažte jiné způsoby, jak o něco požádat nebo s vámi něco vyjednat. Kňourání je velmi často projevem bezmoci, a tak pokud dítěti pomáháte pocítit, že dokáže získat to, co chce přijatelnějším způsobem, uchová si toto poznání po zbytek života.

Jinými slovy nechcete, aby se naučilo, že bude po jeho, když zakňourá nebo udělá scénu, ale chcete, aby se naučilo, že může získat to, co chce díky ovládání svých emocí, díváním se na věci z pohledu druhého a řešením situací ke spokojenosti obou stran (a to samozřejmě chcete vždy sami předvést).

Pokud tedy prostě nemáte čas jít dnes na hřiště, pak nechoďte. Vciťte se do přání dítěte a postarejte se o něj během záchvatu, jak je popsáno v bodě 4 níže. Pokud protestujete proti jeho kňourání místo proti jeho přání a dítě se dá dohromady a požádá vás o to, co chce přijatelnějším způsobem, pak budete schopni konflikt řešit tak, aby obě strany byly spokojené.

„Dobře, chceš jít na hřiště a já se potřebuji zastavit v železářství. Udělejme to takto: Když budeme rychle hotovi v obchodě, budeme mít čas stavit se na hřišti po cestě domů. Myslíš, že bys mi mohl pomoci tím, že si pospíšíš? A jestli rychle naskočíš a seskočíš z autosedačky, můžete být na hřišti o něco déle.“

„Odměňujete dítě za kňourání? Ne, učíte ho vlastním příkladem, že hledání řešení, která fungují pro vás oba je způsobem, jak dostat to, co v životě chce.

Často od rodičů slýchávám, že tato „hra se silným hlasem“ funguje jako zázrak jednou nebo dvakrát, ale poté už ji dítě odmítá hrát. V tom případě je to proto, že potřebuje něco jiného – plakat. To nás přivádí k dalšímu bodu:4. Kňourá, protože potřebuje plakat.

Má v sobě spoustu zadržovaných emocí z různých stresujících situací. Ta nová chůva, se kterou jste ho nechali v pátek večer, to dítě, které mu vzalo na pískovišti náklaďák, trénování na nočník, nový sourozenec…nekončící a stresující vývojové úkoly! Batolata uvolňují stres jednoduše tím, že udělají scénu, ale jak rostou, získávají větší sebekontrolu a začínají místo toho kňourat. Berte na jejich kňourání ohled dokud nedorazíte domů a nestrávíte s ním pár minut. Vezměte ho na klín, podívejte se mu do očí a řekněte:

„Všimla jsem si, že se cítíš mrzutá a smutná, zlatíčko. Potřebuješ prostě jen pomazlit nebo možná i si trochu poplakat? Všichni občas potřebujeme plakat. Jsem tady s tebou.“5. Kňourá, protože to funguje.

Neodměňujte kňourání. Neustupujte a nekupujte ty bonbóny. Nicméně nikdy není důvod být při tom zlí. Pokud na přání dítěte reagujete s empatií („Jsi hodně zklamaný, že jsem řekla ne, opravdu moc jsi chtěl ty bonbóny koupit…“), pomáháte mu nebýt s jeho zklamáním tak samo. A není nic špatného na tom, že najdete něco jiného, co mu udělá radost jako například lesknoucí se červené jablko nebo výlet na hřiště. To ho učí hledat řešení, které je dobré pro obě strany. Naopak, jestliže ucítí, že kňourání je jediným způsobem, jak dostat to, co chce, stane se z něj expert v kňourání.6. Kňourá, protože uděláte cokoli, aby přestalo.

Proč rodiče tak nenávidí kňourání? Protože kňourání je vyspělejší forma pláče. Dítě vám tím dává najevo, že potřebuje pozornost. A dospělí jedinci jsou naprogramováni reagovat na kňourání stejně jako na pláč, aby potřeby jejich dětí byly uspokojeny. To znamená, že jakmile slyšíte kňourání, reagujete úzkostí. Uděláte cokoli, abyste ho zastavili.

Pokud se ale dokážete zhluboka nadechnout a připomenout si, že nejde o krizi, budete se cítit se o mnoho lépe a také budete lépe vychovávat. Nedovolte automatické krizové reakci, útok nebo únik, vás ovládnout. Nemějte pocit, že musíte vyřešit problém nebo udělat cokoli jiného, než milovat své dítě. Jen se na dítě usmějte a pořádně ho obejměte. Většinu času kňourání přestane.

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article The cure for whining