Příklady AHA rodičovství 7 – 11 let

„Dr. Lauro, miluju vaše příklady s tříletými dětmi. Škoda, že jsem o vás nevěděla, když byly moje děti takto malé. Co tedy s těmi staršími? Měli by být už rozumnější, ale možná doteď také nebyly vychovávány tak perfektně…?!“ — Annie

Perfektní výchova neexistuje. Všichni děláme to nejlepší, co umíme, se znalostmi, které v tu chvíli máme. Pravdou je, že pokud používáme pozitivní výchovný přístup od batolete, je to s dětmi v pozdějším věku snazší. Můžete ale začít s tímto přístupem kdykoli a změnu v chování vašeho dítěte uvidíte velmi rychle.

Jak tedy vypadá „AHA rodičovství“ u dětí školního věku?

Nehledě na situaci, zde jsou jednotlivé kroky:

1. Zvládněte vaše vlastní emoce.

Toto je vaše rodičovská zodpovědnost číslo 1. Nikdo nedokáže být neustále láskyplný a klidný, ale klíčem ke zlepšení skóre je seberegulace.

2. Znovu se napojte na dítě.

Jediným důvodem, proč s vámi dítě spolupracuje, je jeho vztah k vám, vaše blízkost a napojení. Pokud vyvádí, cítí se odpojeno.

3. Poskytněte dítěti vedení místo trestu.

Znamená to, že pokud je to nutné, stanovíte hranice, podíváte se na situaci z jeho pohledu a dovolíte mu uvolnit emoce.

Příklady?

Pracujete doma a vaše sedmileté dítě vás neustále ruší

Zdá se, že si prostě nedokáže hrát samo. Začnete ho okřikovat a hned poté si uvědomíte, že vaše reakce je signálem, abyste se zhluboka nadechla a přehodnotila situaci. Uvědomujete si, že se cítí odstrčený a potřebuje od vás trochu „načerpat.“ Sdělíte kolegovi, že mu zavoláte zpět za hodinu. Zavěsíte a řeknete:

„Celé odpoledne se snažíš o mou pozornost…zavírám počítač a vypínám mobil. Máš mojí plnou pozornost na 20 minut. Nastavíme si čas. Co budeme dělat?“

Vaše osmileté dítě každou chvíli bije mladší bratry

Stanovíte jasné hranice („Žádné bití! Bití bolí!“) a místo toho, abyste ho potrestali, si uvědomíte, že se potřebuje cítit na vás napojený.

„Zdá se, že jsi poslední dobou celý mrzutý. Od té doby, co se zase všichni v rodině věnujeme spoustě aktivit, mi chybí naše společné „speciální chvilky.“ Pojďme si udělat 20 minut „speciálního času“ jen já a ty každý večer poté, co malí usnou.“

Vaše devítileté dítě vás dohání k šílenství přemlouváním, abyste mu něco dovolili

Nejradši byste mu odsekli, ale právě to je vaším signálem Zastavit se, Přestat (cokoli, co děláte) a Dýchat. Uvědomujete si, že jste podrážděni proto, že dítě překračuje vaše hranice. Berete v potaz, že tento nátlak možná pramení z jeho potřeby cítit se více samostatný. Připomenete si, že můžete vždy najít řešení „výhra-výhra.“ Emoce jsou ale rozvířené a vy se chcete uklidnit dřív, než to přeženete. Takže konverzaci odložíte, až se všichni uklidní. Vcítíte se a pak znovu přehodnotíte:

„Slyším, že jsi rozčílený, protože tě nenechám dlouho vzhůru. Chci se na náš rozhovor soustředit a to teď nemůžu, protože se snažím dostat všechny do postele. Můžeme si dohodnout společný čas zítra po škole?“

A pak, nezapomenete! Diskuzi začnete vy a budete v dobré víře hledat řešení „výhra-výhra.“

Vaše desetileté dítě ječí „Ty to nikdy nechápeš! Nenávidím tě!“

Místo toho, abyste si to brali osobně, si uvědomíte, že to není o vás, je to o dítěti, o jeho spletitých pocitech, o těžkosti se ovládat, onově bouřících hormonech, o předním mozku, který se začíná znovu zapojovat a o nezralé schopnosti vyznat se a vyjádřit své pocity. Zhluboka se nadechnete, připomenete si, že vaše dítě vás ve skutečnosti miluje, ale momentálně se mu nedaří se s tou láskou v sobě zkontaktovat a vědomě snížíte hlas:

„Au! Vidím, jak jsi naštvaný. Vím, že normálně takhle druhého nezraňuješ a že se takto k sobě v tomto domě nechováme. Musí ti být opravdu hrozně, že se takto chováš. Je mi moc líto, že nechápu. Mám tě ráda a mrzí mě, že máš trápení. Jsem tu, až budeš připravený. Ráda tě obejmu.“

Vaše dítě vám bude hluboce vděčné, i když to nejprve nebude schopné přiznat. Později ho můžete obejmout a říct mu, že vy na ně nekřičíte a tak nechcete, aby ani ono na vás křičelo. Ovšem ve chvíli silných emocí se na ně soustřeďte. Není to o pravidlech, je to o ničení vztahu, kterého si oba ceníte.

Vaše jedenáctileté dítě neustále vychází ze svého pokoje a říká vám, že nemůže usnout

Zoufale potřebujete pověsit prádlo, abyste mohla sama už jít spát, ale uvědomíte si, že vám tím dítě říká, že vás potřebuje. Obejmete ho a řeknete:

„Toto je často děje dětem tvého věku. Děje se toho spousta, už jsi na druhém stupni školy, tvoje tělo se mění, přátelství se střídají, škola je těžší. I já ti musím připadat jiná. Stále se snažím přijít na to, jak být dobrým rodičem pro dítě, které tak rychle roste, ale je stále mou malou holčičkou…Co kdybych si k tobě každý večer před spaním na chvíli lehla a mohly bychom si povídat a zase se na sebe napojit?“

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.