7 kroků ke zvládnutí vlastních emocí, když se dítě vzteká

„Potýkám se se svou vlastní neschopností být přítomná a empatická k mým malým dětem, když projevují „negativní“ pocity. Chci být toho schopná. Vím, že to je ta správná věc, kterou bych měla udělat. Ale když ten záchvat začne, něco ve mně přepne a všechny moje dobré úmysly vyletí oknem a já jen chci od nich utéct. Nevím, jak mám změnit tohle chování, protože se zdá, že je to ve mně hluboce zakořeněné.“

Kdo s tím nemá problém? Vím, že když moje dítě začne ztrácet kontrolu, něco ve mně chce zakřičet: „NE!“

• Ne, na tohle teď nemám čas!
• Ne, ztrapňuješ mě, lidi se dívají!
• Ne, proč nemůže být rozumný/á?
• Ne, už jsme tímhle jednou prošli, znova už ne!
• Ne, je tak sobecký/á, musím jí poučit!
• Ne, co dělám špatně, že má zase záchvat?
• Ne, vím, že je to moje chyba, měla bych…měla jsem…!
• Ne, proč mi to dělá?
• Ne, proč to prostě nemůžeš překousnout tak, jak to dělám já?

Bingo. Většina z nás se jako dítě naučila, že naše pocity jsou nepřijatelné, dokonce nebezpečné. Takže když naše dítě projeví své pocity, to malé dítě uvnitř nás se nastartuje. Zapne se kontrolka NEBEZPEČÍ! Vždy, když se na obzoru objeví nebezpečí, pocítíme paniku. Chceme pryč (únik) nebo pocítíme náhlou zuřivost – chceme je umlčet (boj) nebo ztuhneme, nereagujeme (zmrazení).

Vcítit se a držet naše dítě v náruči a tím mu umožnit, aby všechny pocity vyšly ven? Být svědkem jeho vzteku a nebrat si ho osobně? To je nad síly většiny rodičů, možná dokonce přímo nemožné. Všechny naše dobré úmysly vyletí oknem.

A přitom každé dítě prožívá spoustu strachu, vzteku, frustrace a smutku, které potřebují být vyjádřeny a přijaty. To je základ pro emoční inteligenci, která dětem umožní naučit se zvládat svoje emoce. Ve skutečnosti jsme pro ně vzorem. Naše dítě se učí řídit své emoce a chování tím, že pozoruje nás, jak řídíme SVÉ emoce.

Takže co můžeme dělat, abychom projevily naše vlastní hluboce zakořeněné pocity a tím se otevřeli a mohli podpořit naše děti?

1. Uznejte své vlastní pocity. Naše panika, když stojíme tváří v tvář neskrývaným emocím našeho dítěte, je věc z našeho dětství. Jediný způsob, jak jí vyrvat z kořenů, je podívat se na to, jak nám sloužila, když jsme byli malí.

Řekni své narůstající panice: „Děkuji, že jsi mě chránila, když jsem byla malá. Teď už jsem vyrostla. Všechny tyhle pocity jsou v pořádku.“

2. Připomeňte si, že to není nebezpečná situace: „Je přirozené, že se tak cítím, když je moje dítě naštvané. Ať se stane cokoli, zvládnu to.“ Tohle není ohrožující; je to vaše milované dítě, které teď potřebuje láskyplnou pomoc. Ať se stane cokoli, opravdu to zvládnete. Pokud vaše mysl nepřestává vydávat poplašné signály, řekněte jí, že tyhle pochyby vyřešíte později, ne teď.

3. Připomeňte si, že vyjadřování pocitů je dobrá věc. Víme, že vaše dítě bude cítit tyhle pocity, ať chcete nebo ne. Jediná otázka je, jestli mu dáte najevo, že je v pořádku, když je vyjádří anebo jestli ho naučíte, že jsou nebezpečné. Jakmile naše emoce procítíme, vypaří se. J (Jen v případě, že se teď divíte, jsou to ty emoce, co potlačujeme, které se pak náhle vynoří bez varování a působí nám problémy). I když nebudete moci říct celým srdcem ANO! když vaše dítě začne vyvádět, pokuste se přejít od vašeho automatického NE! ke hřejivému OK, právě tak, jak to děláte jindy, když vás vaše dítě potřebuje.

4. Přestaňte tlačit. Nemusíte napravovat vaše dítě nebo situaci. Jediné, co musíte udělat, je zůstat přítomná. Vaše dítě nepotřebuje ani ten červený hrneček nebo cokoli jiného kvůli čemu pláče. Potřebuje vaše láskyplné přijetí jeho celého se všemi těmi spletitými pocity. Jeho zklamání, zuřivost, žal? Všechny jsou v pořádku a všechny přejdou bez toho, aniž byste museli něco udělat…J

5. Zhluboka se nadechněte a zvolte LÁSKU. Jakékoli rozhodnutí děláme, v jeho jádru je buď krok k lásce nebo ke strachu. Dovolte vaší starostlivé péči o vaše dítě, aby vám dala odvahu vybrat si lásku. Ne jen lásku k vašemu dítěti, ale lásku k dítěti, kterým jste jednou byli a k rodiči, jímž jste dnes. Jen stále dýchejte a říkejte si: „Volím lásku.“ (Příliš kýčovité? Výzkum ukazuje, že to funguje. Ale můžete si jednoduše najít jinou efektivní mantru: „Chová se jako dítě, protože ona JE dítě…Tohle taky přejde…Já jsem přežila docela v pohodě a ona přežije taky…To zvládnu…“ Cokoli, co vám bude fungovat).

6. Nekomplikujte to. Vaše dítě potřebuje, abyste byli svědkem toho, jak se jeho emoce vyplavují a ujistili ho, že je pořád dobrý člověk navzdory všem těm ošklivým pocitům. Potřebuje vaše opětovné ujištění a svolení. Vysvětlování, vyjednávání, výčitky, obviňování, analyzování toho, proč se zlobí nebo pokusy o jeho „uklidnění“ („no, no, nemusíš plakat, to stačí“), to vše zastaví tento přirozený citový proces. (samozřejmě, že ho chcete „poučit“ – ale to musí počkat. Vaše dítě se nemůže něčemu učit, dokud se neuklidní). Nemusíte toho říkat moc. Váš klidný, láskyplný tón – na tom záleží. Možná něco jako:

• Tak moc se zlobíš.
• Jen se vyplakej.
• To je v pořádku. Všichni se občas potřebujeme vyplakat.
• Slyším, jak jsi naštvaná a smutná.
• Já tady s tebou zůstanu, dokud ze sebe nedostaneš všechny ty naštvané a smutné pocity.
• Chceš, abych šla pryč, tak já půjdu kousek stranou, ale nenechám tě samotného s těmi strašidelnými pocity.
• Až budeš připravený, tak já jsem tady, abych tě objala.

7. Najděte dobrého posluchače, abyste se mohli vypovídat ze svých pocitů.

Nic jiného nedokáže tak dobře odstartovat prvotní emoce jako rodičovství. J Také vy musíte dát průchod svým pocitům, což znamená, že potřebujete někoho, aby vám naslouchal. Někoho, kdo odolá nutkání dávat vám rady. Někoho, kdo nebude šokovaný, když připustíte, že jste chtěli praštit se svým dítětem o zeď nebo ho v tom obchodě nechat, protože ten někdo ví, že každý se někdy tak cítil a že byste to doopravdy nikdy neudělali. Někoho, kdo se nenastartuje a nezpanikaří z toho, jestli jste v pořádku vy nebo vaše dítě, když cítíte tyhle věci. Někoho, kdo vás nechá vyplakat, kdo tam pro vás bude tak, jako když vy jste tam pro vaše dítě.

Tohle je velmi těžká práce pro rodiče, ale velký dar pro vaše děti. Dobrá zpráva je, že když jednou řekneme ANO celé té řadě dětských pocitů, naše děti se je naučí zvládat zdravým způsobem. Ve skutečnosti uvidíte pozitivní výsledky okamžitě po každém „záchvatu“, po kterém se opět setkáte v lásce, protože vaše dítě se bude cítit o tolik lépe po tom, co vyprázdnilo ten plný batoh pocitů.

To je bezpodmínečná láska.

Kéž dnes tvoříte zázraky, velké a malé.

Požehnání, Dr. Laura

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.