Co dělat, když jen brečí?

Pořád jen brečí. Je zavřená v pokoji a nechce mi říct, co jí je. Nechce se mnou mluvit. Co s tím?

Přála bych si dát jednoduchou radu, ale každá slečna je jiná, každá rodina je jiná a my mámy jsme taky každá jiná. 

Mám ráda individuální práci tady a teď (je možné si dohodnout krátkou konzultaci do 1h trvání).

 Přesto nabízím pár obecných zásad práce s emocemi a v empatickém rodičovství: 

1. Když brečí, je to super! Pořád lepší, než kdyby to držela v sobě a používala jiný škodlivý ventil (sebepoškozování, zajídání, …). 
2. Pamatujte, že tělo ví, co dělat, když cítíme silné emoce. Přirozeně se umí očistit – třeba pláčem, kterým je pustí. Nezastavujte to ani u dcery, ani u sebe. 
3. V tu chvíli naše dospívající slečna potřebuje jen naši NÁRUČ (obrazně i fyzicky, pokud nám to dovolí), BEZPEČÍ, PŘIJETÍ, TRPĚLIVOST. Energeticky empatický prostor. 
4. Potřebuje často slyšet jen ujišťující věty: 

Vše, co cítíš, je v pořádku.
Není s tebou nic špatně.
Jen je to teď těžké.
Je úplně přirozené mít tyhle pocity, plakat.
Jsem tu s tebou, kdybys mě potrebovala.
Co by ti pomohlo se cítit líp?
Můžu pro tebe něco udělat?

Vaše obavy a strachy často blokují komunikaci a řešení. Pracujte si s nimi. Dejte si moji meditaci pro rodiče zdarma.

Pokud se vám nechce otevřít:

– stydí se a chce to velkou dávku bezpečí, vašeho empatického přijetí a trpělivosti.

– nemá důvěru, potřebuje se ujistit a zažít, že tam pro ni jen budete, budete skutečně naslouchat bez hodnocení, nebudete hned radit a vymýšlet řešení.

– potřebujete celkově zlepšit vztah mezi vámi – obnovit blízkost, pochopení a důvěru, mít čas 1:1, po malých krůčkách. 

– máte sama/sám problém ukázat zranitelnost, plakat, dovolit si cítit emoce, sdílet a je fajn se pročistit, abychom mohly být dobrou oporou

– máte nezdravý vzorec v rodě, v ženské linii, v rodinném systému.