Jak dětem pomoci se smutkem, ztrátou nebo úmrtím blízké osoby

„Ti, kdo neumí z celého srdce plakat, neumí se ani smát.“

Umění truchlit a přijetí procesu truchlení se možná nemusí jevit jako rodičovská dovednost. Zármutek je ovšem součástí každodenního života a náš způsob vyrovnávání se s ním má obrovský dopad na bohatost našeho rodinného emocionálního života. Do jaké míry je pro nás téma ztráty v pořádku určuje, jakým vzorem budeme pro naše děti.

Budou chvíle, kdy pro naše dítě nebudeme moci udělat nic jiného než, že si s ním sedneme a dovolíme mu smutek prožít: nad prohrou ve sportu, nad bezohledným vrstevníkem, mrtvým domácím mazlíčkem, a dokonce i nad nemocným nebo zemřelým blízkým. Naše dítě potřebuje to, co terapeuti nazývají „držením prostoru“, aby se mohlo se smutkem vypořádat a my jsme ti, kdo drží onen prostor, fyzicky i psychicky.

Pokud je nám téma ztráty natolik nepříjemné, že nedokážeme dítěti umožnit, aby truchlilo, předáváme mu velmi destruktivní a dalekosáhlý vzkaz. Přijetí ztráty jako běžné součásti života je velmi důležité pro psychické zdraví nás všech. Čím více si dovolíme truchlit, když je to potřeba, tím více radosti pak cítíme.

Jelikož smrt je záhadou pro všechny z nás, většina rodičů úplně neví, jak ji vysvětlit svému dítěti. Nemusíte vědět vše, jen buďte přirození a upřímní, jak nejlépe umíte.

„Babiččino tělo přestalo fungovat a ona zemřela…už se nikdy nevrátí…je to moc smutné…a bude nám moc chybět…my ale můžeme vždy vzpomínat na to, co nám říkala a jak moc jsme jí měli rádi…lidé umírají, ale láska nikdy nezemře…naše láska k babičce tu bude navždy.“

Pár návodů, které vám pomohou v rozhovoru s dítětem:

• Nepřirovnávejte smrt ke spánku. Nechcete v dítěti vyvolat strach usínat.
• Neříkejte, že dotyčný „prostě odešel.“ Mohli byste tím vytvořit separační úzkosti. Ujistěte dítě, že váš blízký od něj nikdy nechtěl odejít.
• Pokud máte náboženská přesvědčení, určitě je sdílejte, ale buďte si vědomi, že vzkazy jako „Byla tak hodná, že jí Bůh chtěl mít u sebe“ může být pro dítě matoucí.
• Vysvětlete, že většinou tělo funguje velmi dobře, aby se vyléčilo a dařilo se mu dobře. Většina nemocí nepředstavuje žádný problém. Smrt nastává pouze, když je velmi vážně zraněno nebo vážně nemocné anebo když jsou lidé už hodně staří.
• Ujistěte dítě, že smrt je součástí přirozeného životního cyklu (popište například roční období, vývoj rostlin, apod.) a většina lidí žije velmi dlouho, než zemřou.
• Ubezpečte dítě, že tělo už nic necítí. Ať je pohřbené nebo spálené, člověk už není v těle přítomný.

Existuje 5 stádií, kterými všechny lidské bytosti procházejí v procesu vyrovnávání se s jakýmkoli zármutkem.

1. Popírání – bráníme se uznat skutečnost ztráty.
2. Hněv – snažíme se vyhnout pocitu bolesti tím, že se hněváme.
3. Smlouvání – začínáme přijímat, že ztráta je skutečná, ale reagujeme na pocit bezmoci snahou získat alespoň nějakou kontrolu nad situací. Dítě, které je rozrušené z toho, že rodič odjíždí na služební cestu, se může začít direktivně dožadovat způsobu, jakým se rodič bude loučit. Dospělý zdrcený blížící se smrtí, se může začít modlit za zázrak výměnou za příslib změny ve svém chování.
4. Deprese – cítíme hluboký smutek, lítost, žal, jak si začínáme uvědomovat reálnost ztráty.
5. Přijetí – dovolujeme si cítit zármutek a tím se zmírňuje. Zatímco vždy budeme pociťovat ztrátu, jsme schopni vzpomínat na naše blízké s pochopením a vděčností namísto pouhé bolesti.

Naštěstí není zármutek nekonečný. Jako každý pocit nás i zármutek nejprve zaplaví a jestliže si ho dovolíme cítit, nakonec zvolna mizí. Není to tak, že žal zmizí navždy, ale můžeme o něm smýšlet jako o kousku koláče v našem životě. Nejprve ztráta pronikne do celého kruhu našeho života, aby se pak ten kousek ve stínu postupně zmenšoval. Nakonec můžeme jít naším životem dál uzdraveni, i když možná občas znovu o bolest z naší ztráty zavadíme.

Když ale žal zapudíme jako nezvaného hosta, neodejde. Usadí se jako stín v naší psychice a my zůstaneme zaseknutí pod jeho trpkým vlivem. Nevyřešený zármutek oslabuje naši odolnost a hrozí vybuchnout při sebemenším podnětu, zanechávající nás křehkými a náchylnými k depresi.

Naše děti proto nejenže potřebují někdy truchlit, ale také při tom potřebují naší pomoc.

• Dovolte dětem zvolit si, zda chtějí jít na pohřeb. Popište jim, jaké to tam bude.
• Buďte si vědomi toho, že se děti často viní za smrt blízkého. Mohou vás testovat, zda je nepřestanete mít rádi nebo jim nezmizíte. Očekávejte scény. Buďte trpěliví a chápající.
• Dopřávejte dětem neustálé příležitosti se ptát a mluvte s nimi o jejich ztrátě.
• Někteří odborníci si myslí, že děti, které „mluví“ se zemřelými, se mohou se smrtí vyrovnat rychleji. Pokud vám dítě řekne o těchto rozhovorech, „neopravujte“ je, bez ohledu na vaše vlastní přesvědčení. Jen naslouchejte a respektujte jeho zážitek.
• Čtení knih s tématem umírání a smrti může velmi pomoci. (pozn. překl. – tip na českou knihu od Martiny Špinkové – Anna a Anička)
• Vytvořte si malé i velké vzpomínkové rituály. Uctěte zemřelé a pomozte jim zůstat naživu v srdci vašeho dítěte.

V průběhu následujících měsíců si dejte za úkol ve vhodném okamžiku zmiňovat jméno zemřelého, až se z toho stane běžná věc. Netrvejte na tom, aby dítě truchlilo, když se snaží být veselé, ale ani se nechovejte jako by se nic nestalo.

Uvědomte si, že děti truchlí jinak než dospělí. Potřebují rituály, které jim poskytnou bezpečný prostor pro truchlení a poté stanovený bod ukončení, aby si zase mohly začít hrát a pokračovat ve svém životě bez viny.

Děti, které úspěšně zpracují svou ztrátu jsou ty, které najdou způsoby, jak se spojit se zemřelým a pokračují ve svém životě. I děti, které prožily silné bolestivé ztráty, potřebují odložit svůj smutek. Potřebují bezpečný prostor, například školu, kde jim jejich ztráta nebude připomínána a mohou tak na ní na chvíli zapomenout. Potřebují slyšet, že jsme tu pro ně, když se potřebují vypovídat a potřebují, aby pro nás hovory na téma smrti byly přirozené. Také ale potřebují naše svolení pokračovat ve svých životech.

S požehnáním, Dr. Laura

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.