Proč se děti dohadují a jak to řešit

z kapitoly druhé knihy AHA rodičovství Sourozenci

Co to znamená „dohadování“? Pošťuchování se, škádlení, hašteření, zkrátka popichování se navzájem kvůli něčemu triviálnímu. Pro sourozence samozřejmě není nic natolik triviální, aby se kvůli tomu nemohli pohádat. Alespoň některé dny to tak může vypadat.

Dohadování a hašteření – verbální projev rozčílení nebo nesouhlasu – je obvykle známkou toho, že děti nevědí, jak konstruktivně vyjádřit své potřeby nebo touhy, a tak začnou slovně útočit na druhou osobu. Nejedná se zatím o plnohodnotný konflikt, ale může k němu dojít. Anebo se děti budou hašteřit celý den, což vás bude dohánět k šílenství.

Dohadování je do jisté míry normální, neboť děti se stále učí vyjádřit své potřeby bez útočení. Je to však zároveň známka toho, že něco není úplně v pořádku. Můžete si to představit jako kontrolku na přístrojové desce v autě upozorňující na nutnost výměny oleje. Když poprvé zabliká, není nutné ihned jednat. Pokud ji ale opakovaně ignorujete, světýlko se rozsvítí a nezhasne a nakonec se auto porouchá.

Jak v takovou chvíli zasáhnout? Použijte to, co jste se až dosud v této knize dozvěděli o koučování dětí směrem k řešení problémů a nastavení vzájemných hranic.

• Zůstaňte v klidu a vyjádřete empatii.
• Popište situaci, aniž byste ji hodnotili.
• Pomocí koučinku veďte každé dítě k tomu, aby vyjádřilo své potřeby a pocity, aniž by útočilo na toho druhého.
• Zopakujte rodinná pravidla.
• Veďte děti k řešení problému.

Podívejte se, jak to funguje.

Dočasný střet zájmů/potřeb.

Děti většinou dokáží vyřešit takovou situaci samy, když je rodiče jemně podpoří.

Emma: „Uhni! Ten gauč není jen tvůj!“

Mason: „Já jsem tu byl první.“

Maminka: „Slyším dvě děti a obě chtějí gauč. A on je tu jen jeden. To je prekérní situace, protože druhý gauč kupovat nebudeme! Jak by se to dalo vyřešit?“

Mason: „Já jsem tu byl první. Ještě pořád jsem na řadě.“

Emma: „Já se nerada dívám na horory ze země. Gauč je bezpečnější. Můžeme tam být oba?“

Mason: „Jen když se mě nebudeš dotýkat a nebudeš křičet u děsivých scén.“

Emma: „Dobře. Co kdybychom mezi sebe dali tenhle polštář, abych se tě omylem nedotkla?“

Mason: „Tak jo. Ale neječ!“

Děti mají odlišné povahy, což způsobuje problém jednomu nebo oběma.

Děti potřebují vaši pomoc, aby se spolu naučily žít, což znamená vyjádřit, co každé z nich potřebuje, a pomoct jim vymyslet, jak splnit potřeby obou.

Leonardo: „Buď zticha! Nemůžu přemýšlet!“

Sofia: „Já si jen zpívám.“

Leonardo: „Ty si zpíváš pořád!“

Maminka: „Slyším zvýšené hlasy. Sofie, slyším, jak si vesele zpíváš. Leonardo, slyším, že říkás, že to je moc nahlas. Musíme to vyřešit. Co uděláme?“

Leonardo: „Chci, aby tu jednou bylo ticho a klid!“

Sofia: „Mám právo si zpívat!“

Maminka: „Sofie, právo zpívat rozhodně máš a já tě moc ráda poslouchám, když zpíváš. A Leonardo říká, že momentálně by potřeboval ticho. Co uděláme, abyste byli oba spokojení?“

Sofia: „Leonardo by mohl jít do svého pokoje.“

Leonardo: „Potřebuju zůstat tady, abych si mohl stavět z lega! Ty můžeš jít také do svého pokoje!“

Sofia: „Já chci zůstat tady, tady hraje hudba!“

Maminka: „Hmm… takže jedno řešení je, že budete každý v jiném pokoji. Ale zdá se, že oba chcete zůstat tady v obýváku s hudbou a s legem. Existuje ještě nějaké jiné řešení?

Obě děti se dívají na maminku, bez nápadu.

Maminka: „No tak například Sofie si může rádio přenést do jiné části domu… Nebo Leonardo si může lego odnést jinam… Anebo si Leonardo může vzít moje sluchátka – aby neslyšel zvuky.“

Leonardo: „Chci sluchátka! A budu je potřebovat dlouho!“

Maminka: „Můžeš je mít tak dlouho, jak budeš potřebovat, abys měl ticho.“

Jedno nebo obě děti se nudí.

Pojmenujte problém, zopakujte domácí pravidla a přesměrujte pozornost jinam.

Noah: „Mami, Abigail mě otravuje.“

Abigail: „To není pravda! Já se ti snažím něco říct!“

Otec: „Hmm… zdá se mi, že Abigail by si chtěla s tebou hrát, Noahu.“

Noah: „No, ale já nechci!“

Otec: „To je v pořádku – nemusíš si s ní hrát, pokud zrovna teď nechceš. Ale musíš se k ní chovat s respektem. Taková slova mohou zranit. Dokážeš vymyslet jiný způsob, jak jí říct, že na ni zrovna nemáš čas?“

Noah: „Abigail, mám teď plné ruce práce s papírovým letadýlkem. Můžeme si spolu hrát později.“

Abigail: „Ale já nemám co dělat! Co bych mohla dělat?“

Otec: „Abigail, slyším, že přemýšlíš, co dělat. Noah říká, že teď není připravený si s tebou hrát; chce si hrát později. Co kdybys šla se mnou ven a pomohla mi umýt auto? Vždy tě baví hrát si s hadicí.“

Děti jsou podrážděné nebo rozčílené a sourozenec bývá nejsnazší cíl, na kterém si mohou svou podrážděnost ventilovat.

Zasáhněte a pomozte dítěti, které je útočníkem, s pocity, které ho dohánějí k nešťastnému jednání.

Luis: „Ten tvůj obrázek je hnusný.“

Maya: „Ty jsi zlý, Luisi!“

Maminka: „Slyším nějaká silná slova. Luisi, zdá se, že se snažíš zranit city své sestry… A zdá se, že se ti to povedlo! Jsi na ni naštvaný, nebo jsi prostě naštvaný tak obecně?“

Luis: „Všechno nenávidím!“

Maminka: „Aha! Ty se opravdu CÍTÍŠ moc špatně. Pojď ke mně na gauč a řekni mi, co tě tak rozladilo.“

Děti soupeří o moc, respekt nebo postavení.

Učte děti hodnoty, vyhovte jejich potřebě respektu, najděte zdravé způsoby, jak mohou soutěžit, a určitě jim jděte příkladem ve vhodném použití moci.

Alexander: „Vyhrál jsem! Doběhl jsem ke dveřím první!“

Matias: „To není fér! Ty jsi vždycky první.“

Alexander: „Protože jsem nejrychlejší.“

Matias: „To tedy nejsi! Jsi nejzlejší. Odstrčil jsi mě z cesty.“

Alexander: „Nemůžu si pomoct, když nejsi tak rychlý a drsný jako já. Já jsem správnej chlap.“

Matias: „Já jsem také chlap!“

Otec: „Zdá se, že oba chcete být chlapáci. Já také! Co to ale znamená být chlap?“

Alexander: „Znamená to, že vyhráváš a že jsi drsný a rychlý a nikdo do tebe nestrká.“

Otec: „Hmm… a znamená to, že správný chlap strká do lidí kolem sebe?“

Alexander: „No… to asi ne.“

Otec: „Myslíte, že opravdový chlap se zajímá o to, jak se ostatní lidé cítí? Myslíte, že opravdový chlap se střídá a nemusí být vždycky první?“

Matias: „Jasně! A nestrká do lidí. A nedělá posměšky, když někdo prohraje.“

Otec (učí děti hodnoty): „Myslím, že to někdy může být matoucí – co to vlastně znamená být opravdový chlap? Vím ale, že vy se oba zajímáte o to, jak se ostatní cítí. A vím, že ani jeden z vás by neponížil někoho jiného, aby se sám cítil povýšený. A takovým mužem se snažím být já.

Alexander a Mathias společně: „Já také!“

Otec (nezastává se ani jednoho chlapce, i když Alexander je obvykle ten, kdo strká do sourozence): „Působí to na mě tak, že jste oba rádi první u dveří. Pak to ale skončí strkáním a jeden z vás se pak cítí špatně. Existuje způsob, jak to vyřešit?“

Matias: „Můžeme se střídat.“

Alexander: „Já jsem ale RÁD první!“

Otec: „Slyším tě. Myslím, že většina lidí je ráda první. Ale chceš být takový člověk, který vždy dosáhne toho, co chce, i když způsobí, že se kvůli tomu jiní cítí mizerně… i když při tom musíš odstrkávat lidi z cesty?“

Alexander: „No…“

Otec (najde zdravý způsob, jak může Alexander soutěžit): „Přemýšlím, zda existují i jiné věci, v nichž můžeš soutěžit a být v nich osobně nejlepší a vyhrát. Co třeba běžecká dráha? Chtěl bys zkusit běhat a snažit se vyhrát závod?“

Alexander: „Ano!“

Matias: „Ale běžet domů není závod.“

Otec: „To je pravda, návrat domů není závod. Tak jak můžete zvládnout příchod domů, aby to bylo pro vás oba spravedlivé?“

Alexander: „No dobře, tak se budeme střídat. Ale tati, zjistíme, jak můžu začít závodit na běžecké dráze?“

Otec: „Jistě, uděláme to. Jakmile se ty a Matias dohodnete, kdo bude první u dveří zítra.“

Pro rodiče časově náročné? Ano. Ale učíte děti dovednostem a hodnotám. Zároveň jim pomáháte identifikovat a vyjadřovat jejich vlastní potřeby, aby byly schopné řešit mezi sebou problémy bez vašeho zasahování. Budou se méně dohadovat a vyřeší své spory dříve, než vůbec začnou. A vy jen budete poslouchat ve vedlejší místnosti s úsměvem na tváři.

Tento článek je výtažkem z kapitoly „10 důvodů, proč se děti dohadují a jak to řešit.“ z druhé knihy Peaceful Parent, Happy Siblings, How to stop the fighting and raise friends for life (české vydání AHA rodičovství Sourozenci vyjde v listopadu 2017).

Pokud jste právě začali přemýšlet nad druhým dítětem nebo pokud jste již frustrovaní z nekonečného sourozeneckého boje, tato kniha je přesně pro Vás. Já jsem žasl nad množstvím moudrosti, soucitu a praktických myšlenek, které najdete na stránkách této knihy. Moudrost začíná tím, že vám jemně připomene, že musíte začít u sebe, pokud chceme dělat smysluplné změny ve vztazích mezi našimi dětmi. V empatii doktorky Laury je obsažen soucit pro každého v této směsi – včetně rozzlobených a ustaraných rodičů. Mnoho z těchto návrhů není jen praktických a užitečných – mnoho z nich je naprostá legrace. Budete se nahlas smát, už při pouhém čtení a pak se každý budete smát, když je budete zkoušet. Byla by to příjemná změna místo dohadování a mlácení, viďte?“ – Lawrence J. Cohen, PhD, autor knihy Hravé rodičovství.

Přeložila v knize Jana Vlková. Článek upravila Linda Malenovská ve spolupráci se Zlatou Botero Vaškovou.

Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Original article Why kids bicker and how to stop them