Proměna vašeho dítěte za 3 dny

„Pro děti znamená být milován, když jsme tu pro ně, když jsme skutečně přítomní. Tradiční metody způsobují, že jsme přítomní většinou tehdy, když se vyskytnou problémy. Konvenční názory rodičům říkají, že je třeba vkládat více energie, tzn. více emocí, výraznější mimiku, větší hlasitost a více intenzity do vztahu v momentech, kdy se děje něco špatného. To je velký omyl, neboť vkládáme svou mocnou rodičovskou energii do chování, kterého ve skutečnosti chceme vidět méně anebo vůbec. Proč zalévat plevel?“ —   Howard Glasser

Děti jsou trochu jako malý „Geigrův“ počítač. Žijí pro naši emoční energii – pozitivní nebo negativní. Proč tedy my, rodiče, věnujeme většinu naší energie tomu, co je špatně? I když přistihneme naše dítě, jak něco dělá správně, podívejte se na množství energie, které stojí za našimi reakcemi na špatné chování („Kolikrát ti to musím říkat?“) oproti pozitivnímu uznání („Výborně, zlato.“).

A velmi zřídka pochválíme sami sebe za ty stovky věcí, které děláme dobře jako rodiče. Místo toho si nadáváme za momenty, kdy jsme ztratili trpělivost. Cítit se špatně ale podkopává naší schopnost být vstříční vůči emocím našich dětí. Jen tím zvyšujeme pravděpodobnost našeho emocionálního výbuchu.

Vím, že je těžké nereagovat negativně, když jste rozčilení. Pokud ale dokážete přestat zalévat plevel a začít zalévat květiny, můžete proměnit váš domov v zahradu. Vždyť to, na co se soustředíme, roste.

Jak?

Vyzkoušejte tento experiment po dobu tří dnů:

1. den

Vaším dnešním úkolem je znovu načerpat schopnost emocionální štědrosti. S nadšením uznejte vše, co děláte dobře. Staňte se svým vlastním fanouškem. Ignorujte chvíle, kdy jste minuli cíl a přijměte vlastní povzbuzení vydat se znovu správnou cestou.

Proč začínáme u vás? Protože jste schopni dát dítěti jen to, co máte sami uvnitř. Nejprve naplňte váš vlastní pohár. A samozřejmě s tímto cvičením pokračujte i 2. den, kdy se soustředíte více na vaše dítě.

2. den

Vaším dnešním úkolem je budovat napojení na své dítě. Dbejte na to, aby nemuselo začít „vyvádět“ za účelem získání vaší plné pozornosti. Buďte přítomní a reagujte nadšeně na každou věc, kterou dítě udělá. Snižte laťku, umožněte mu snadno uspět tím, že mu dáte pozitivní zpětnou vazbu při sebemenším pokroku.

Pevně ho obejměte, když se ráno probudí. Jestliže se loudá, postrčte ho s láskou a nadšením. Zjistěte, zda dokážete udělat snídani v klidu a napojeni, abyste vysílali pozitivní energii. Poděkujte dítěti, že tak krásně zvládlo ranní výpravu, i když to dělá každý den. Před školou mu řekněte, jak moc se na něj těšíte na konci dne. A jakmile se spolu znovu setkáte, věnujte čas společnému smíchu a dovádění. Během večeře naslouchejte jeho vyprávění, co ten den zažilo. Řekněte mu, že jste si všiml/a, kolik snahy vložilo do domácího úkolu. Řekněte mu, že jste si všimla, jak se hezky zachovalo ke svému bráškovi (i když zbytek večera se nechovalo až tak dobře). Poděkujte mu za to, že se odebralo do koupelny pouze po jednom upozornění. Řekněte jim, jak jste šťastná za to požehnání být jejich rodičem.

Nemůžete najít na jeho chování nic dobrého? I to nejhůře chovající se dítě má momenty, kdy se chová dobře. Vaše práce je najít je a vložit do nich pozitivní energii.

Také můžete sdílet pozitivní vzpomínky:

• „Zrovna jsem si vzpomněla na to, jak jsi byl odvážný a …“
• Pamatuješ si, jak moc byl tvůj učitel mile překvapený, že jsi…?“
• „Ty jsi vždycky dokázal tvou sestru rozesmát nejlépe. Jak to? Vzpomínám si, když…“

Na sklonku dne byste měli vidět své dítě, jak rozkvétá, je k vám vřelejší a snaží se spolupracovat. Nefunguje to? Možná vaše dítě potřebuje další den, aby uvěřilo, že to myslíte skutečně vážně. Pokračujte i zítra. Začnete měnit svůj vlastní přístup k „prohřeškům.“

3. den

Vaším dnešním úkolem je přestat věnovat svou emocionální energii nežádoucímu chování dítěte. Je jasné, že se vždy nechová dobře. Je to dítě a stále se učí sebeovládání. Když se chová „špatně“, uznejte jeho pohled na věc, zatímco stanovujete hranice. Použijte klidný, hřejivý, energický tón, ze kterého dítě vycítí vaše přijetí, i když stanovujete hranice.

„Vypadá to, že jsi chtěl, aby se tvá sestra posunula, takže jsi jí strčil. Žádné strkání, to bolí. Řekni „posuň se, prosím!“

„Žádné házení Lega. Tady máš plyšáky, se kterými můžeš házet.“

„Snažíš se říct bráškovi, že si chceš hrát a tak najíždíš autíčkem do jeho hry? Tvůj bráška si teď nechce hrát. Pojď přejet s tím autem sem, abys mi tady pomohl, ano?“

Všimněte si, že stanovujete hranice, které jsou potřeba, ale neudělujete jim negativní náboj. Místo toho využíváte příležitosti, jak zahrnout své dítě pozitivní energií láskyplného vedení a přesměrování.

Jestliže si udržíte tyto 3 zvyky, do konce týdne uvidíte mnohem více chování, kterému věnujete energii a mnohem méně chování, kterému energii nevěnujete. Zaznamenáte u svého dítěte více spolupráce a náklonnosti k vám.

A než se nadějete, váš domov rozkvete.

Požehnání, Laura

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.