Výchova dětí 10 – 12 let

„Co platí na děti, které jsou na prahu puberty? Co jsem dělala doteď, už nefunguje (vyvozování důsledků). Je ještě víc vzdorovitý a drzý, a nakonec to skončí tak, že na sebe všichni křičíme. Nedělá si úkoly. Chce jen jezdit s kamarády na skateboardu nebo hrát na počítači.“

Přechod do předpubertálního období je pro většinu rodičů náročné. Děti začínají být silně ovlivněny touhou po respektu od vrstevnické skupiny, a to je často v rozporu s pravidly, které my nastavujeme doma.

Mezitím ztrácíme onen automatický respekt, který většina dětí cítí před svými rodiči a my si ho musíme začít získávat. Rodiče spoléhající na tresty (včetně poslání do pokoje nebo vyvozování důsledků) zjišťují, že na děti v tomto věku už neplatí. Dochází nám, že je vlastně nemožné je kontrolovat, když jsou z našeho dosahu, a to jsou často. Naší jedinou nadějí, jak udržet nějaký vliv, je získávat si ho.

Pokud jsme doteď spoléhali na tresty, bohužel jsme promeškali příležitost položit pevnou základnu, které zajistí, že se naše dítě „zachová správně.“ Tento základ obsahuje pevný vztah mezi dítětem a rodičem, pro který dítě bude CHTÍT spolupracovat a nebude chtít rodiče zklamat. Také mezi ně patří empatie vůči pocitům, díky níž dítě získalo schopnost zvládat emoce, a to má za následek schopnost regulovat své chování. Konvenční výchova, která zahrnuje tresty bohužel ve skutečnosti podrývá vztah mezi dítětem a rodičem, a tak dítě je méně motivováno spolupracovat. A tresty dětem nepomáhají učit se pracovat s emocemi, a tak nemají vnitřní sebekázeň. Naproti tomu děti, které nebyly trestány, ale místo toho byly láskyplně vedeny k nápravě a řešení problémů, si velmi brzy rozvíjejí vnitřní kázeň a silný smysl pro morálku.

Zkrátka mnohem lépe funguje od začátku dítě vést s respektem a pozitivně. Tak z nich vyrostou děti, které mají respekt vůči druhým, jsou svědomité, zodpovědné, mají vnitřní kázeň a je radost s nimi být i během puberty.

Co když jste ale používali tresty (například vyvozování důsledků) a vašemu dítěti je nyní deset a chová se drze? Není pozdě, ale budete mít co dohánět.

Jak na to?

1. Začněte závazkem, že půjdete vzorem a budete mluvit respektujícím tónem.

Jestliže křičíte, přestaňte. Opravdu. Děti ztrácejí respekt k rodičům, kteří křičí a váš vliv tak slábne. Také se učí, že křik je způsob, jak vyjadřovat emoce a řešit problémy, a tak budou také křičet. Není nutné získávat pozornost vašeho dítěte křikem, když s ním máte dobrý vztah.

2. Soustřeďte se na posílení vztahu.

…tak, že jakmile stanovíte hranici („Nejdřív úkoly, pak hraní na počítači!“) nebo vyjádříte vaše očekávání („V tomto domě mluvíme slušně.“), vaše dítě bude chtít spolupracovat. Dbejte na to, abyste každý den strávili nějaký čas s každým dítětem zvlášť, a ve kterém budete především naslouchat. Když je vaše dítě něčím „příliš zaměstnáno“, dejte mu masáž nohou a napojte se na něj skrz nějakou jeho vášeň. Například s ním poslouchejte jeho oblíbenou hudbu. Nemůžete doufat, že budete mít nějaký vliv, když s vámi vaše dítě není rádo.

3. Domluvte se s dítětem na rodinných pravidlech, o kterých se nediskutuje.

Nemělo by jich být mnoho. Držte se důležitých věcí jako respektující tón, úkoly a čas na elektronice. Popovídejte si o nich jako rodina a odsouhlaste si je. Jedním z klíčů, jak přimět děti v předpubertálním věku ke spolupráci, je dovolit jim mít slovo v záležitostech jejich života.

4. Pomozte dítěti rozvinout dobrý úsudek tím, že budete reflektovat jejich činy.

Otázky fungují asi stokrát lépe než poučování.

„Co jsi chtěl, aby se stalo, když jsi to udělal?“

„Byla v tobě nějaká část, která říkala: Nedělej to?

„Co ti zabránilo poslechnout tuhle část?“

„Jak to pro tebe dopadlo?“

„Jak to dopadlo pro lidi, kterých se to týkalo?“

„Co jiného bys býval mohl udělat?“

„Dobře. Mohl jsi udělat …. A jak myslíš, že by to potom dopadlo? Co by se pak stalo?“

5. Přestaňte trestat.

Vnitřní kázeň se rozvíjí, když si dítě ZVOLÍ vzdát se něčeho, co chce pro něco, co chce víc. A co chtějí víc? Následovat vás a mít s vámi dobrý vztah. Soustřeďte se proto na vztah místo trestů.

A co „ukládání“ důsledků? To je trest.

„Když nebudeš dělat úkoly, vezmu ti telefon.“

Tento rodič má o své dítě přirozeně starost, ale tento přístup v sobě skrývá neúmyslné důsledky, které sabotují vaše dítě. Zaprvé se cítí ovládané, takže je pravděpodobné, že bude proti vám rebelovat. Za druhé nepřevezme zodpovědnost za své chování. Pouze vás bude obviňovat.

Co když místo toho použijete empatii, budete mu klást otázky a budete vás „zajímat“, co se bude dít, když mu pomůžete reflektovat důsledek jeho činů?

„Koukám, že se snažíš dodělat ten domácí úkol z matematiky dneska ráno. Není to asi moc příjemné takhle spěchat, co? Taky to znamená, že je těžší to udělat dobře a vychytat chyby… Pojďme se zamyslet nad tím, jak dokončit úkoly večer, abys z toho neměl ráno takový stres…“

Přirozeným důsledkem toho, že neudělal úkol večer, je to, že musí ráno spěchat, aby ho měl hotov. Můžete dítěti pomoct všimnout si, jak ho to ovlivnilo místo toho, abyste ho kontrolovali. To jen způsobí rebelii. Je mnohem pravděpodobnější, že pak převezme zodpovědnost a bude podle tohoto uvědomění jednat.

6. Zaměřte se na to, abyste dítě učili napravovat chyby.

Bojíte se, že vaše dítě nebude chtít nést odpovědnost? Představte mu koncept nápravy. To není vyvozený důsledek (trest), který jste na něj uvalili. Ptáte se vašeho dítěte, co může udělat, aby napravil situaci. Například, pokud řekne něco ošklivého své sestře, bude muset něco udělat pro nápravu jejich vztahu. Jestliže něco rozbije, bude muset pomoci zaplatit náhradu. Pamatujte ovšem, že pokud nápravu vymyslíte vy a budete ho do ní tlačit, bude to samozřejmě odmítat. Místo toho mu ponechte tuto posilující příležitost, aby se naučil, že my všichni děláme chyby a vždy můžeme něco udělat pro nápravu.

7. Přestaňte dítě chránit před přirozenými důsledky.

Když se o své dítě bojíme, často zasáhneme, abychom ho ochránili před přirozenými důsledky. Pokud tedy dítě zapomnělo přinést souhlas, že smí jet na výlet, možná mu budete chtít pomoct vymyslet způsoby, jak to udělat, aby si zapamatovalo, že ho má zítra přinést. A když zapomene, získá cennou lekci. Nezachraňujte ho.

8. Buďte laskaví, ale pevní.

Předpokládejte, že vaše dítě vás bude testovat, zda věci myslíte vážně. Zůstaňte přívětiví a dál trvejte na hranicích. Například zůstaňte v dosahu během dělání domácích úkolů a ujistěte se, že je dítě skutečně dělá a neodbíhá komunikovat s kamarády nebo hrát na počítači. Jelikož jste spoléhali na tresty víc než na podporu vnitřní kázně dítěte, může to chvíli trvat (týdny nebo možná i měsíce). Po určité době se ale vaše pravidlo stane zvykem. Vaše dítě bude díky tomu sklízet ovoce a začne to dělat samo.

Tento přechod vyžaduje čas a trpělivost. Budete mít ale doma více spolupracující, respektující a zodpovědné dítě a sladší a pevnější vztah s vaším dítětem. To je skutečný dar ve kterékoli době, ale obzvlášť před pubertou.

Přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knih Peaceful Parent, Happy Kids

Original article Beyond Discipline for Preteens